Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Volby

Přiznávám se bez mučení, že jsem u voleb nebyla. A nebylo to tím, že bych neměla čas nebo bych na to celé prostě a jednoduše zapomněla. To by nejspíš ani nebylo, mezi těmi všemi nepřehlédnutelnými kampaněmi, možné. Já jsem jen prostě neměla chuť. 

Tím nechci říct, že jsem udělala něco správného. Ale když přišel osudný den a po celé republice se otevřely volební místnosti, zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, kam to můj rozum táhne. A nebylo to rozhodování mezi pravou a levou. V tomto ohledu jsem měla vždycky jasno. Jenže stran je spousta a kandidátů ještě víc. Nehledě na to, že po růžové kandidátce Dominice Myslivcové už bych klidně mohla jít do politiky asi i já…

Čím víc jsem tedy nad jednotlivými stranami přemýšlela a rozhodovala se, zjistila jsem, že mé vybírání probíhá jen na základě vyřazovací metody. Metody, která se řídila pouze tím, co na mě působilo jako nejmenší možné zlo. A přesně v ten moment jsem si řekla dost. 

„Kdyby takhle uvažovali všichni, nepůjde k volbám nikdo,“ řekl by mi na to možná někdo z vás. A zkuste si vážně představit ten moment překvapení, kdy by k volbám nepřišel opravdu jediný člověk. Co by se dělo potom? Chápali by to politici jako vzpouru? Zavedla by se opět povinná volební účast, jako tomu bylo za první republiky? Změnilo by se vlastně něco? Protože právě o změnu by ve volbách mělo jít, ne? 

My občané si pořád na něco stěžujeme a nejspíše k tomu i máme své důvody. Jednou jsou to důchody, podruhé nízké platy těch a těch zaměstnanců. A pak přijdou volby a zase se nezmění vůbec nic. Takže k čemu celý ten proces vlastně je? K čemu vítězství nějaké strany, když se pak objeví drobný háček jménem koalice? Neudělají si to nakonec ti vychytralí politici zase celé po svém?

Politice upřímně nerozumím a asi nebudu rozumět ani po dvou letech politologie. A ono je možná i lepší do celého toho systému vůbec nevidět. Člověk by pak mohl ztratit chuť být vůbec občanem s povinnostmi. Ale možná, že kdybychom znali skutečný výsledek, jako tomu bylo u první přímé volby prezidenta, změnilo by to celé naše vnímání voleb. Měli bychom pocit, že jsme byli něčemu nápomocní. Anebo jsme se o to alespoň pokusili…