Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".
Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.
- red -
Do boje jdem!
Rok se s rokem sešel a oči všech Kladeňáků se zase upírají na ledovou plochu. Hokejová sezona graduje. Dostává se do bodu, který byl posledně tak zrádný. Do bodu, kdy nás soupeř překvapil a srazil na kolena. Možná osud chtěl, abychom to zažili znovu. Abychom se mohli poučit z vlastních chyb a dokázali vstát z popela. Jako Fénix.
Ať jsme optimisté, či se naopak na svět díváme věčně pesimistickýma očima, nikdo z nás nemůže s jistotou říci, jak to letos dopadne. Zda se opravdu stane zázrak, se kterým ještě v lednu počítal málokdo, či vše skončí přesně uprostřed té dlouhé cesty za návratem. Ale ať to dopadne jakkoli, jedno musíme uznat všichni - spletli jsme se.
Moc dobře si totiž vzpomínám na loňský rok. Byli jsme opravdu dobří, stříleli jsme góly téměř na počkání, základní část jsme prakticky ovládli. A tak trochu jsme v tom uvízli. Mysleli jsme si, že máme všechno nadosah ruky, že nám nic nestojí v cestě. A přesně to byl důvod, proč jsme náhle ztratili výšku a spadli až na tvrdou zem.
Letošní rok je však jiný. V základní části se dost často se nedařilo a spousta lidí pochybovala. Fanouškovské weby se plnily stížnostmi na hráče i vedení. A určitě nebylo vůbec jednoduché to všechno ignorovat a pokračovat v něčem, čemu tým věřil. Letos jsme nebyli lídři, ani outsideři. Byli jsme lehce nadprůměrní a jako takoví jsme vstoupili do play off. Díky bohu za to.
Tento fejeton píši přibližně tři hodiny před pátečním zápasem. Teď už výsledek všichni víme. Ale pro těchto pár řádků je to úplně jedno. Už teď jsme totiž dokázali vyhrát. Ne nad soupeřem, ale sami nad sebou. Pochopili jsme, co to znamená pokora a víra. Pochopili jsme, že být v čele tabulky ještě neznamená vůbec nic.
Cesta na vrchol není jednoduchá. A nikdy nebude. Ale musíme věřit. Protože právě víra a naděje umírají jako poslední. A někdy ti, u kterých by to nikoho nenapadlo, udělají to, co by nikoho nenapadlo.
Tak držme palce.
