Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".
Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.
- red -
Generace
Pořád někde poslouchám, jak hrozná jsme generace. Jednou proto, že trávíme hodiny na elektronických zařízeních (což nevyvracuji, ale taková je prostě doba), podruhé proto, že si ničeho nevážíme a do třetice například kvůli tomu, že nepouštíme starší lidi v tramvajích sednout.
„To si musíte sedat zrovna sem? Tady vždycky sedim já,“ hulákala zrovna nedávno jedna žena středního věku na matku, která si dovolila na sedačku posadit svého tříletého synka. Přitom jen o pár metrů dál byla další tři místa. Ona „dáma“ však nadávala tak vehementně, že se žena raději sebrala, vzala plačícího chlapečka za ruku a posadila ho na další volné sedadlo.
A v tu chvíli jsem dostala vztek. Vztek na všechny ty lži, které se o mladších generacích šíří. Málokdy se totiž stane, že by nějakou babičku pustil v autobuse sednout padesátník, většinou je to někdo mnohem mladší. O nás mladých lidech se však i přesto vytvořila jakási představa zabedněnců bez úcty a empatie, jednotlivců, kteří si žijí svým životem a ostatními věcmi jednoduše pohrdají.
Ale proč? Je v tom snad jakási závist? Či předpoklad toho, že se rodí horší a horší jedinci? Proč házet všechny do jednoho velkého pytle a aplikovat na ně něco, o čem si myslíme, že tak prostě je. Několikrát jsem se setkala s názorem, že dnešní mládež nečte. Ano, mám kolem sebe takové lidi, ale mám také třeba kamarádku, co přečte za měsíc pět knížek. A troufám si říct, že přesně takové rozdíly tu vždy byly a budou.
Generace lidí jsou pořád stejné. Mění se jen jejich způsob života, protože to společnost vyžaduje. Všechno ostatní stále zůstává na výchově. Rozhodně to není tím, že by nám současná doba zatemňovala mysl a dělala z nás bezcitné tvory. Osobně si dokonce myslím, že dnešní mládež je díky znalostem ostatních kultur a cestování mnohem více otevřená a laskavá. Že se začíná víc všímat toho, jak se k sobě dokáží lidé jinde chovat a jak moc je to důležité.
Jsme nová generace. Mladá generace. A jsme docela stejní, jako jste byli kdysi vy. Co na tom, že máme telefony, nebo že nemusíme stát frontu na džíny. Uvnitř nás se nezměnilo vůbec nic. Umíme být horší a umíme být i lepší, stejně jako vy. A stejně tak budeme jednou na ty mladší nadávat.
