Nenápadná Cukrárna za rohem stojí roky mezi Centralem a kladenským divadlem. Její majitelka Lenka Chaloupková si za tu dobu získala nejen na Kladně věhlas svými dorty i zákusky vyráběnými s láskou i srdcem, ale především založenými většinou na notné dávce poctivé šlehačky. Pro nás je šlehačkovou královnou a ve středu jejímu království vévodí věnečky.

Věnečky se u vás ve vitríně nestačí ani pořádně zchladit a jsou hned pryč. Víte o tom, že jsou díky vysoké šlehačce nejvíce nadýchané z celého Kladna?
Nevím, nemám čas chodit po ostatních cukrárnách. Od brzkého rána do otevření peču a chystám dorty pro zákazníky (usmívá se). To, co říkáte, mi potvrzují lidé, kteří ke mně pro věnečky chodí. Mnozí chtějí recept, ale ten si nechám pro sebe asi navždy. Než jsem je vyladila, stálo mě to půl roku života. Od dětství, asi jako každý, znám klasický věneček sestavený ze dvou částí korpusu, z polevy a pudinku. Řekla jsem si, že to tak nenechám a přidala jsem pořádnou vrstvu poctivé šlehačky. Ta vrstva není u všech stejně vysoká, každý věneček je originál.

Co jim na věnečku hlavně chutná?
Šlehačka v kombinaci s pudinkem. Na ten beru suroviny z Itálie. Nedávám do něj mléko, ale smetanu! A určitě jim chutná protože je to s láskou i srdcem vyrobené. Každý kousek je jako mé dítě, se kterým se piplám a nerada vidím, když si zákazník odnáší krabici a různě s ní hází. Potom si nepřinese, co koupil (krčí rameny).

Jak to, že vám šlehačka nepadá?
Když ji ráno vyšlehám v robotu, tak mi v míse stojí metla. A když jdou do prodeje, tak ta šlehačka ani spadnout nestačí (směje se). Přeci do šlehačky nebudu něco přidávat. To bych si odradila zákazníky.

Nejsou ani přeslazené...
V dnešní době nechtějí lidé přibírat na váze. Tak jim vycházím vstříc a jemně cukruji jen vršek věnečku. Mé věnečky jsou lehoučké. Přijďte ochutnat!

Jan Murárik