Jeho soukromý i fotbalový život je úzce spjatý s Hostouní. Ovšem fotbalem se nejvíce proslavil v pražské Spartě, kam odešel z kladenského SK. V polovině sedmdesátých let v jejím dresu střílel ligové góly a nad hlavu zvedl Československý pohár. V současné době Honza Jiras (69) dobrovolně nevynechá jediný zápas hostouňského Sokola. Jeho pouť divizí komentuje pro Vaše Kladno.

Po prohře doma s Rakovníkem jsem byl velmi zvědavý, jak si Hostouň poradí na hřišti Libiše s posledním mužstvem tabulky. A Sokol mne mile překvapil.

V prvním poločase jsme byli třicet minut lepší, nepustili jsme domácí z jejich poloviny hřiště. Pak jsme trochu povolili a hra se přesunula víc i na naši půlku. Nebylo znát, že od začátku nehrají například Hanuščík, Trnka nebo Krndžija. Herní převahu jsme ale gólově zužitkovat nedokázali. Jedinou velikou šanci nedal Vašák, když překopl bránu. Což šlo jen těžko pochopit vzhledem k tomu, v jaké pozici vůči téměř prázdné bráně byl. Bylo zřejmé, že zápas rozhodne jeden gól. Ten jsme dali my na začátku druhé půle. Nejlepší hráč zápasu Marek proměnil výtečnou Šilhanovu nahrávku. Soupeři jsme pak dovolili, aby nás víc ohrožoval. Přestali jsme se snažit o kombinační hru po zemi a nakopávali jsme balony na Šilhana. Nakonec jsme tři body uhájili, ale nějaké výrazné šance už jsme si nevypracovali.
Podle mého názoru velmi dobře obstála hostouňská obrana v čele s Burantem, jak už jsem zmínil vynikající zápas odehrál Marek a líbil se mi i Motlík, který vystřídal ke konci Šilhana. Je dobré, že jsme doma ztracené tři body získali zpátky. 

Jan Jiras