“Po víkendu by se očekávalo, že to bude drhnout. No, zatím to nedrhne.

Mile potěšující je především úroveň fixování situací. Spoustu detailů sice poztrácíme, ale nové nalezneme a organicky zapustíme. Groteska potřebuje velmi precizní stavbu, ovšem v případě „Evy“ byla možná až příliš precizní. Materiál nahromaděný během prvních „nahazovaček“ teď vlastně odložíme bokem a budeme ho užívat dle chuti a potřeb. Něco tedy bokem zůstane na úkor nápadů jiných, spontánních a něco…zkrátka fáze zkoušení. Co se mi ovšem stává čím dál větší komplikací je, když opomenu svou někdy překotnou mluvu, kdy předbíhám sám sebe, a musím tedy ukončovat věty pomocí zvuků a pazvuků, abych vyplnil čas než se doběhnu a dokončím, co jsem vlastně chtěl říci, jsou jména postav/herců. 
Vysvětlím: Tomáš hraje Michala, Michal hraje Zdeňka, Mirek hraje Tomáše a Michal hraje Jana, přičemž Jan je Michalův reálný bratr. Jediný kdo nekomplikuje, je Jiří, který hraje Jiřího. Bára je Eva, tam by to také mělo být dobré, ale vzhledem k tomu, že Anička hraje Elišku a s Aničkou dělám poprvé a jako Eliška vypadá, říkám ze zmatení i Báře Evo, ačkoliv s ní dělám již poněkolikráté. Takže to pak vypadá následně: 

režisér „Potřebuju ještě Tomáše.“

inspice „Už jsem ho volala.“

režisér „Ale já nemyslím Mirka, ale Tomáše - Michala.“

inspice „Ale Michal tam není.“

režisér „Je tam. S Evou!“

inspice „Jo, Tomáš.“

režisér „Ne Tomáš, Michal.“

inspice „Tak je tady máš všechny.“

režisér „Potřebuju jen Tomáše, Michala nepotřebuju a Honzu budu chtít až

za chvíli, promiň Michale, Michala.“

Tak asi tak

…tak zas zítra”

Jiří Š. Hájek, herec a režisér Městského divadla Kladno