Deset roků sbírá po kladenských ulicích papírky. Pro někoho frustující činnost je pro něj náplní každodenní práce. Práce ho prý baví, protože je užitečná. Přitom kdyby osud chtěl jinak, mohl dnes možná sedět s nohama na stole jednoho slavného hotelu… Tváří týdne je Karel Pup (45).
Minulá Tvář týdne Evženie Sychrovská se vás ptá, jestli tu práci děláte, protože vás opravdu baví, nebo abyste neumřel hlady?
Baví mě. Máme dobrou partu a je to užitečná práce. Podle mě je to práce jako každá jiná.
Co je konkrétně její náplní?
Pracovní dobu trávím sbíráním odpadků na ulici a uklízením křovisek po bezdomovcích. Naštěstí jich není moc, co já vím, tak asi dva.
Kam až sahá váš rajón?
S kolegou uklízíme prostor zhruba od autobusového nádraží po Sítnou.
Proč neděláte nějaké jiné zaměstnání?
Protože nemám žádné vzdělání. Mě nikde nevezmou. Teda vezmou mě na stavbu, ale tam je to od nevidím do nevidím. Jednou jsem na stavbě dělal a nezaplatili mi. Potřebuju stálý pravidelný příjem a ten na magistrátu mám.
Máte tedy pouze devět tříd základní školy?
Deset.
To mi nějak nehraje…
Třikrát jsem propad. Trochu mi nešla matika.
Proč jste po základní škole nešel na učiliště?
Protože mě nevzali. Řekli mi, že ne. Od sedmnácti proto chodím do práce. Dlouho jsem pracoval v kladenských dolech, pak jsem dělal u zedníků jako přidavač, zkoušel jsem dělat závozníka a teď jsem deset let ve službách magistrátu.
Které dny máte v ulicích nejvíc práce?
V pondělí po víkendech a taky podle počasí. Pod sněhem není nepořádek vidět. Ale to zase odhrabujeme sníh na autobusových zastávkách a z přechodů. A taky, když prší, tak není na ulici tolik nepořádku, jako když je hezky. A museli bychom chodit nonstop, aby bylo pořád uklizeno.
Jste ženatý. Kolik máte dětí?
Čtyři. Nejstarší kluk z prvního manželství je už dospělý, ale já o něm toho moc nevím. Ze současného manželství mám dva kluky, sedmnáct a třináct let, a čtrnáctiletou dceru. Nejstarší se učí automechanikem a chce si pak udělat dálkově maturitu. Ten je šikovný po mně (usmívá se). Nejmladší dítě je postižené a žena je s ním doma.
Dá se z vašeho platu taková rodina uživit?
Bydlíme v panelákovém bytě a všechno zaplatíme. Nemáme s tím problém. Máme běžnou domácnost.
S vaším příjmením bych čekal, že budete mít luxusní život. I když hotel Pupp v Karlových Varech má dvě písmena a vy v příjmení jen jedno…
Ale on naší rodině patřil! Po linii mého dědy se bratr jmenoval Pupp. V minulém režimu nám z jména jedno P vzali a dodnes jsme se nedozvěděli proč. Z tátovy rodové větve jsme prý kdysi měli ještě nějaké továrny na látky. Ale kde skončily spisy, které by dokazovaly, že máme na tenhle majetek nárok, to nikdo neví…
Kde všude máte příbuzenstvo?
Z máminy strany už skoro nikdo není a táta, který pochází z Libušína, dělá v Karlových Varech kuchaře. V Puppu taky vařil (směje se).
Měli jste poté ve vaší rodině ještě nějaké významné osobnosti?
O žádných nevím a o bohatých příbuzných už vůbec ne.
Chcete v budoucnu dělat něco jiného?
Ani ne. Jak jsem říkal, máme tu dobrou partu a dělám užitečnou práci.
Příští Tváří týdne bude ředitel Oblastní nemocnice Kladno Vladimír Lemon. Chcete se ho na něco zeptat?
Otázku nechám na vás.
Jan Murárik
I když v zimě bylo nepořádku míň, Karel uklízel poctivě
Potomek hoteliéra je zručný i s jiným nářadím
