V současné době pracuje na postu zástupce vedoucího obvodního báňského úřadu pro Prahu a Středočeský kraj. Mnohem zajímavější jsou jeho hobby. Vyzná se totiž ve hvězdách a ve Skanzenu Mayrau ho můžete potkat jako dobrovolného průvodce. Orientuje se v něm jako nikdo jiný. Na konci devadesátých let, po zrušení těžby, totiž důl Mayrau „zamykal“. Tváří týdne je Vlastimil Neliba (56).

Předchozí Tvář týdne, atlet Jakub Kubálek, se vás ptá: Co bylo v rámci vaší profese větším adrenalinovým zážitkem, hornická činnost v kladenském dole, nebo výstavba tunelového komplexu Blanka?
Každá práce měla svoje specifika. A adrenalinu jsem si u nich užil dost a nedá se říct, kde víc. V dolech jsem v různých funkcích fáral šestnáct let. Nejprve u BKD Kladno a poté v dole Gottwald (původně Ronna, pozn. red.). Přitom mám kvalifikaci báňského záchranáře a působil jsem jako dobrovolný záchranář. U tunelu Blanka jsem pracoval jako kontrolor. 

V tunelu muselo být mnohem bezpečněji než v dolech…
Pokud neberete u Blanky v potaz několik propadů. Naštěstí jen při jednom došlo k bezprostřednímu ohrožení života pracovníka. Ten byl několik hodin zasypán do pasu zeminou v kabině nakladače, která mu zachránila život. 

Jaké největší riziko hrozilo v dole?
Samovznícení uhlí. Zplodiny mohly způsobit přiotrávení horníků. Paradoxně se koncem devadesátých let doly Mayrau a Ronna uzavřely kvůli metanu, který se v nich téměř nevyskytoval. Tenkrát kvůli nedodržení bezpečnosti práce, kouření cigaret, přišli čtyři horníci o život. Metan se vzňal a jednomu oheň spálil plíce, tři další se udusili. Těžba v okolí pokračovala až do roku 2002, kdy na Kladensku těžba skončila definitivně. V roce 1997 jsem byl mezi těmi, kdo doly Mayrau a Ronna zavíral. Vypnul jsem ventilátory a uzavřel jsem klece…

Bude se ještě někdy těžit uhlí na Kladensku?
Doly se zavíraly z ekonomických důvodů. Uhlí v nich stále je. Ale v současné době se nevyplatí ho těžit. Možná třeba za sto let těžba opět začne. Podle mého názoru ale lidé nebudou uhlí využívat tak, jak jsme to dělali my, tedy spalovat ho v kotli na druhotnou energii. 

Hrozí Kladnu z uzavřených dolů ekologická katastrofa?
Kdyby spodní voda dosáhla určité hladiny, mohlo by dojít ke kontaminaci okolí. Z toho důvodu se v horizontu deseti let připravuje řešení tohoto možného problému. Ale ekologické katastrofa Kladnu nehrozí.

V dole Mayrau jste zůstal jako dobrovolný průvodce. Co to pro vás znamená?
To je moje srdcová záležitost. Na Mayrau dělám průvodce od roku 1994, kdy část areálu byla zpřístupněna turistům a vůbec zájemcům o fungování dolu. Jsem rád, že lidé mají o skanzen zájem.

Váš další velký koníček je pozorování vesmíru. V Kladně přes třicet let vedete astronomický kroužek. Jak daleko je z dolu do vesmíru a naopak?
Hodně daleko (směje se). Jsou to dva zajímavé protipóly. O astronomii se zajímám od svých patnácti let, kdy byla objevena Kohoutkova kometa. Tu tenkrát provázela obrovská publicita a já si naivně myslel, že když vyjdu před barák, tak ji jasně uvidím… Kometu jsem nespatřil a mojí naivitě se dneska směju. I přes své zklamání jsem začal chodit do kladenského astronomického kroužku. V polovině osmdesátých let jsem ho začal sám vést.

Je v této době vůbec mezi dětmi zájem o hvězdy?
Je, ale menší než býval, když jsem například začal do kroužku chodit já. Zájem o praktickou astronomii, o pozorování oblohy dalekohledy, u dnešních dětí poklesl. Spíše si na internetu najdou, co potřebují vědět o hvězdách a podívají se na fotky planet. Jenomže vidět planetu přes dalekohled je úplně něco jiného. 

Co děti získají docházením do vašeho kroužku?
Právě praktické zkušenosti. Vyznají se na obloze a v tom je kouzlo astronomických kroužků. Myslím si, že pořád smysl mají. 

Děkuji za rozhovor a koho vyberete za příští Tvář týdne?
Zeptám se Jaroslava Konvaliny, fotbalového trenéra přípravky kladenského Slavoje, co pro něj znamená možnost připravovat děti na budoucí dráhu sportovce?

Jan Murárik