Pavel Havel: Kulturistiku bych nikomu nedoporučil, cvičení ano

V mládí měl našlápnuto na cestu kulturisty, nakonec kulturistům z celého světa dělal rozhodčího. Po sametové revoluci si založil vlastní posilovnu. Posilovnu, která má i po téměř čtvrt století existence stále velkou prestiž. Ve volném čase mění svět svalů za svět zvířat. Tváří týdne je čerstvý šedesátník Pavel Havel.

Jaká je současná kulturistika?
Samozřejmě jde rychle dopředu. Jsou nové i vylepšené stroje na cvičení, to se týká také výživy, ale v dnešní době už bych kulturistiku nedělal. Nikomu bych nedoporučoval dělat kulturistiku závodně.

Jak jste k takovému názoru dospěl?
Je to řehole, při které se ani nemůžete pořádně najíst, kdy chcete.

Ale tak to přeci je, co existuje závodní kulturistika…
Ano, ale není to zdravé. Cvičení by mělo být hlavně o zdraví a o dobrém pocitu. Já už tak cvičím dávno. Protáhnu se na strojích a cítím se báječně. Cvičení není limitované věkem. Ke mně do posilovny chodí paní, která s cvičením začala až v důchodu. Ukázal jsem jí některé cviky a jí došlo, že cvičení jí dělá dobře na zdraví. Nehoní svalové objemy a může se v klidu najíst.

Kde jste začínal s kulturistikou?
Počátkem sedmdesátých let v Králově Dvoře pod dohledem Petra Tlapáka, československé kulturistické legendy. Vážil jsem něco málo přes padesát kilogramů a v benči jsem vytlačil čtyřicetikilovou činku. Petr si mě vzal do parády a já pod ním jako junior vybojoval bronz a stříbro v Čechách a čtvrté místo na republice. A v tomhle čase jsem závodit přestal. Musel bych svalům různě pomáhat, a to se mi vůbec nechtělo. Už by to nebylo zdravé…

Takže jste se dal na cestu kulturistického rozhodčího…
Udělal jsem si všechny licence od té nejnižší až po světovou profesionální. Měl jsem tu čest rozhodovat mnoho špičkových závodníků.

Nezapřete podobu se Sylvestrem Stallonem. Potkali jste se?
O té podobě slýchám často. Viděli jsme se, ale nic neříkal (směje se).

Posilovnu v centru Kladna provozujete čtyřiadvacet roků. Byl jste tehdy jediný?
Kdepak. Posilovny pro veřejnost byly tenkrát asi tři. Osobně jsem začínal pracovat v posilovně, která vznikla velmi záhy po revoluci v Kokosu. Pak jsem si otevřel svoji.

To musel být v devadesátých letech „zlatý důl“, když moc konkurence nebylo…
Devadesátá léta byla skvělá, to ano, ale možná vás překvapím, když řeknu, že největší nápor zákazníků jsem měl v roce 2009. Nevím proč, nedokážu si to vysvětlit, ale já se od rána do večera nezastavil. Tady lidi seděli a čekali, až se uvolní místo, ve skříňkách v šatně byli i po dvou, jen aby si mohli zacvičit. To byl dosavadní vrchol tohoto Gymu. Lidem se líbí, jak je to velké. Kromě strojů a činek je tu aerobní zóna, saunička, boxerna. A to před posilovnou nemáme parkoviště! Ti lidé si k nám musí dojít, a přesto sem přijdou.

Takže jste aspoň nikdy neuvažoval, že to pro malý zájem zavřete…
Naštěstí jsme ve svém, a to nás v těch slabších dobách vždycky zachránilo. Když nemusíte platit nájem, je to vždycky lepší.

Jak se vyvíjela cena vstupného?
Začínali jsme na patnácti korunách, dnes je to osmdesát korun bez omezení doby pobytu. Na permanentku je vstup o pět korun levnější. Cena stoupá vzhledem k nákladům za energie.

Které známé tváře se u vás převlékly do sportovního úboru?
Většina z nich byla z hokejového světa. Namátkou Jaromír Jágr, ten k nám přivedl Andreu Verešovou, Milan Hnilička, Pavel Patera, Martin Procházka, Pavol Demitra, Jakub Voráček, Jirka Tlustý, Kaberlové, stolní tenista Milan Orlowski, cvičila tu také Lucie Bílá nebo herec Honza Krafka.

Neplánujete přenechat byznys rodině a jít na odpočinek?
Kdepak, budu tady, dokud budu moct.

Ptám se proto, že milujete zvířata, vlastníte koně. Co pro vás tenhle svět znamená?
Nabíjí mě. Je to pro mě ohromný relax. Za chvíli budu mít už tři koně. Mám dva psy, tři kočky. Nikdy jsem třeba nemusel morčata, teď jich mám spousty. Když mě vidí se salátem, piští, jak se na mě těší (směje se).

To jsou němé tváře. Pojďme zpátky k lidem. Koho byste si přál za příští Tvář týdne?
Dám vám tip na mého kamaráda Radima Davídka, kytaristu country skupiny Kupa. Zeptejte se ho, jestli mi zahraje na oslavě mých narozenin, kterou uspořádám jednadvacátého května ve Stodole.

Jan Murárik

havelhavlovy