Bářiny "Liškoviny". Za Rytířem v Bělorusku

Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha vystudovala mediální obor, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Za Rytířem v Bělorusku

Tak jsme vyrazili za jedním bývalým Rytířem do Běloruska. I když mi bylo tedy důrazně vysvětleno, že kdo je jednou Rytíř, zůstává v srdci navždy Rytíř. Ale o tom možná někdy příště...

V první řadě bych ale chtěla věnovat těchto pár řádků jednomu velkému omylu, ze kterého nás Bělorusko vyvedlo. Tedy možná hned několika omylům.

Stručně a jasně řečeno, jeli jsme sem totiž s představou, že se budeme vracet v čase. Že nás Bělorusové přivítají v devadesátých letech, ve světě, kde se zastavil čas. 

Ano, z určité části to tak stále je. Ženy rodí děti do dvaceti pěti let (u nás nejprve kariéra, až pak dítě), většina lidí bydlí v panelových domech, kde je plastové okno luxus a ceny všeho (včetně másla!) jsou až závratně nízko. To však na úkor průměrné mzdě, která se pohybuje kolem šesti tisíc korun...

Je tu však pár věcí, ze kterých bychom se my Češi mohli rozhodně učit. Na ulicích se neustále uklizí, takže neexistuje, že byste našli na zemi plastový obal. Lidé si neuvěřitelně váží všeho nového, usmívají se a snaží se pomoci za každou cenu. Supermarkety jsou tak neuvěřitelně srovnané a plné kvalitních domácích produktů, že můžeme my, s tunou polských výrobků, jen tiše závidět. Hokejoví trenéři chodí na zápasy v padnoucím obleku a jejich hrdost je cítit v každém póru těla. Ostatně právě ta neuvěřitelná pýcha k vlastní zemi je to, co spojuje celý národ. Bez výjimky! 

Možná by stačilo, abychom my Češi začali právě tady. Protože ve chvíli, kdy si začneme vážit a milovat naši zemi, začneme se o ni i lépe starat. A pak budeme mít důvod k opravdové hrdosti!