Patří k historicky nejslavnějším hokejovým rozhodčím Evropy. Sice už dávno extraligu nepíská, ale u dresů s černobílými pruhy zůstal. Na kladenském zimáku ho potkáte třeba v pondělí odpoledne. Petr Bolina má totiž na starost výběr adeptů na rozhodcovské řemeslo.

Hlásí se dostatek adeptů?
Je čím dál tím těžší někoho sehnat. Dneska mají kluci spíše jiné zájmy, než pískat hokej. Je nás málo a zápasů je v Kladně hodně. Je to o celých víkendech a málokomu se tohle chce absolvovat. Bereme kluky od třinácti let výše. Do této chvíle jsme jich nabrali pět.

Co potřebuji k tomu, abych pískal profesionální soutěž mužů?
Musíte začít v patnácti nebo v šestnácti letech, a když budete opravdu velmi dobrý, tak za takových šest sedm let se dostanete do první ligy. Ale nejdřív ze všeho vás pošlu na školení.

Co taková cesta obnáší?
Abyste získal praxi a vstřebal do sebe pořádně pravidla, měl byste za rok odpískat až osmdesát utkání. K tomu je nutná skvělá fyzička, špičkové bruslení, pedagogicko-psychologické znalosti, abyste uměl jednat s hráči i trenéry. Například Kladensko má dva rozhodčí v extralize, ale v první lize už nikoho. Je to záležitost nějaké vlny, kdy se žádný vhodný pro první ligu neobjevil. Zřejmě jich kolem roku 2000 na nábor v tom věku patnácti let přišlo hodně málo. V extralize máme z Kladna čárového Vondráčka, který píská od útlého mládí, a Pavloviče, který se před lety na Kladensko přiženil do Stehelčevse. 

Jak se pozná, že jsem dobrý rozhodčí?
Musíte vědět, kdy hru pustit a kdy zapískat. 

A když přijdu jako bývalý vrcholový hokejista třeba v pětatřiceti, že chci pískat, mám šanci stát se rozhodčím?
Nemáte. Než byste se vypracoval do první ligy nebo extraligy, přestanete stíhat fyzicky.

Jan Murárik