Zažil s Kladnem slávu kolem prvních postupů do nejvyšší soutěže. Bývalý kapitán z kladenského klubu nezmizel ani po skončení vrcholové kariéry. Radek Šikola (28) kromě hraní za rezervní týmy sleduje každý zápas Kanonýrů a píše pro vás své postřehy.

17. listopadu se kladenští florbalisté vypravili bojovat, nikoliv za svobodu a demokracii, ale o body do tabulky nejvyšší soutěže. Na půdu současného vicemistra z Vítkovic se obvykle pro body nejezdí. Když k tomu přičteme absenci marodů Louvara, Lacka a doposud nejlepšího hráče týmu Riebauera, kteří všichni patří do prvních dvou formací, nebyly to pro Kanonýry příznivé vyhlídky.

Vítkovice začaly profesorským výkonem, což hostům usnadnilo vstup do utkání. Vítkovice sice měly více individuální kvality, ale na to se florbal nehraje. Kanonýři si vytvářeli více šancí a šli zaslouženě do vedení krásným gólem mladého Buriana. Poté domácí přidali na tempu a otočili skóre. Před druhým gólem chyboval namlsaný Lojza Burian a gól jde na jeho vrub. Vítkovice se dostaly do tempa, držely míček na svých holích, ale Kladno dobře bránilo a nepouštělo je do šancí.

Ve druhé třetině vicemistr ještě zrychlil hru, vysunul napadání a zvýšil důraz. Kladno mělo potíže s hrou pod tlakem a těžko vzdorovalo. Výsledkem byly další dvě branky a stav 4:1. V tu chvíli to opravdu vypadalo na jednoznačnou záležitost. Kladenští nedokázali hrát s míčkem, od hráčů chyběla trocha osobní zodpovědnosti, ale skvěle chytal brankář Pech, pomohl přestát těžkou pasáž utkání a dal spoluhráčům naději, že s utkáním mohou ještě něco udělat. Vyplatilo se. Marek Soukup skvělou individuální akcí uvolnil Slivku a ten sebevědomě zavěsil. Závěr druhé třetiny byl celkově ze strany Kladna vynikající, jen škoda, že nepadl další gól.

Vstup do třetí třetiny se nepovedl a po chybě zkušeného Holčáka v rozehrávce to bylo 5:2 pro domácí. Trenéři stáhli hru na dvě formace, přičemž mezi vyvolenými ponechali celý třetí útok, který hrál skvěle. Vítkovice prakticky nebyly na hřišti, Kladno hrálo sebevědomě, napadalo, získávalo spoustu míčků a hlavně dávalo góly. Na 5:5 vyrovnal krásným vytočením zpoza brány někdejší „nekorunovaný mistr světa na metru čtverečním“ Marek Soukup. Poté už si Vítkovice uvědomily, že jde o body a začaly hrát jako vicemistr. Tlak vyústil v branku na 6:5. Kladno sestavilo speciální formaci a zkusilo hru v šesti, ovšem Vítkovice si výhru zkušeně pohlídaly.

Vystoupení Kanonýrů na mě udělalo veliký dojem. Většina týmů to do Vítkovic jede jen tak odehrát, ale kladenští borci bojovali a rvali se o body. Třetí lajna se samorosty Slivkou a Soukupem zahrála skvěle. Slivka bývá často kritizován za svůj svérázný herní styl a rebelantství, ale hrál výborně, nechyběla mu ona odvaha, o které jsem mluvil, táhl celý tým. Trenéři Zahalka s Bukem výborně odhadli význam hry na dvě formace v důležitých fázích zápasu a navíc pružně reagovali a nárazově zařazovali Proška, který jinak nehrál. Navíc chytře ponechali ve hře Lojzu Buriana i po jeho zaváhání, takový zápas ho v jeho věku ohromně posune. Velmi tedy chválím jak hráče, tak trenéry.

V kladenském týmu je síla a já se těším, že to předvede hned v neděli v Pardubicích.

Radek Šikola