Kladenský závodník na kolečkových bruslích Vojta Voštinka (22, na snímku vpravo, s bratrem Matějem, který ve stejném závodě skončil devátý) přivezl z Moravy bronzovou medaili za skvělý výkon v sólo inline maratonu mužů, čtyřiadvacítce na kolečkových bruslích. 

Vaše jméno jsme byli zvyklí vídat na stupních vítězů v týmových závodech. Proč jste tentokrát jel sólo?
Tentokrát se nám nepodařilo družstvo sestavit, tak jsem si řekl, že si maraton na bruslích poprvé v životě zkusím odjet sám a porovnám si pocity se stejně dlouhým, tedy co do času, závodem, který jsem běžel. 

A jak srovnání pro vás dopadlo?
Samozřejmě jsem toho víc najel než naběhal (směje se), uběhl jsem sto kilometrů. Běhat dvacet čtyři hodin je z mého pohledu těžší než tolik hodin bruslit a při bruslení bolí jiné části těla. 

Odpočíval jste často?
Spal jsem co nejméně, abych toho co nejvíc ujel a stejně jsem se vítězi příliš nepřiblížil. Ten najel 360 kilometrů. 

Připravoval jste se na maraton nějak speciálně?
Vůbec! To byl spontánní nápad deset dnů před startem. Nemělo cenu začít takhle pozdě speciálně trénovat, tím bych si nepomohl. Tyhle závody jsou spíše o psychice to zvládnout a dokázat odjet. Já si dal cíl ujet tři sta kilometrů, takže jsme spokojený a medaile je příjemný bonus navíc. Touto cestou moc děkuju za podporu týmu v zázemí, bez kterého bychom závod s bráchou dokončili jen stěží. 

Vydáte se po získané zkušenosti na další kolečkový maraton?
Už tohle nikdy nepojedu (směje se). Až na fotbal za Hřebeč zavrhuji veškerý aktivní sport či závodění, natož pak to extrémní a hodlám se věnovat hlavně studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu. 

Jan Murárik 

Na stupních vítězů číslo 3