Kam se řítí ceny pohonných hmot? Dá se s určitostí předpovědět jejich další hluboký pokles, nebo hrozivý nárůst? Je pravda, že vysoké ceny odrážejí kvalitu paliva? Nejen na tyto otázky nám odpověděl Jan Kopřiva, zástupce jednoho z největších distributorů pohonných hmot v Česku.

Kolik litrů měsíčně vaše společnost dodává odběratelům?
Po celé republice měsíčně prodáme zhruba osmdesát milionů litrů. Jsme největší privátní subjekt v Česku.

V Kladně zásobujete pět míst. Jaká je tady vaše „výtoč“?
To se odvíjí podle zákazníka. Jestli je to veřejná čerpací stanice, nebo například kladenská ČSAD. Rozhodně je to pro nás zajímavý trh.

V Kladně se v porovnání s jinými velkými městy drží poměrně vysoké ceny. Je to nutné?
Odráží to kupní sílu řidičů nebo organizací, které pohonné hmoty využívají pro svou činnost. Nikdo z provozovatelů čerpacích stanic nechce držet cenu zbytečně dole.

Jaká je marže z pohonných hmot?
Velice malá. Je mylné si myslet, kolik čerpací stanice vydělávají na litru benzinu nebo nafty. Dnes velké množství stanic žije hlavně z dalších služeb. A některé z nich lákají zákazníky nižší cenou ne proto, aby hodně vydělaly na pohonných hmotách, ale aby zákazník využil další nabídku stanice. Nejvíce na pohonných hmotách vydělávají dálniční stanice, kde cenu drží vysoko, protože vědí, že řidiči raději natankují při cestě, než aby za lepší cenou sjeli několik kilometrů z přímé cesty. Dálniční stanice jako jediné vydělávají na marži několik korun.

Je z vašeho pohledu šestnáct čerpacích stanic na město, jako je Kladno, hodně?
Myslím si, že je to hodně. Určit jednoznačně jak to, že se všechny uživí, je složité. U gigantů neziskové stanice živí ty ziskové. Osobně říkám, že kdybych šel do nějakého obchodního záměru, tak to při konkurenci, jaká je v Kladně, určitě nebude provozování čerpací stanice.

Televizní média nás v poslední době zásobují informacemi, jak hluboký pokles cen ještě řidiče v nejbližší době čeká. Dá se s určitostí určit vývoj ceny?
To je těžká otázka. Arabové, od kterých bereme nejvíce ropy, mají nyní ziskovou výtěžnost zhruba pětadvacet dolarů za barel. Jeho cena je kolem jednatřiceti dolarů. Z toho vyplývá, že cena jít dolů ještě může. Jde jen o to, jestli se trh také tak zachová. To dlouhodobě předpovědět nelze. Evropa se časem zahltí íránskou ropou. I tohle může cenu ropy srazit. Ale pořád tu máme trh, jehož reakci skutečně nelze předvídat. Ceny určuje burza v Rotterdamu a ta je může příští hodinu nečekaně změnit. Vývoj cen si samozřejmě můžeme nasimulovat, ale nemůžeme ho předpovídat s určitostí třeba čtrnáct dnů dopředu, a už vůbec ne na měsíce. Teď ještě budou lítat ceny nahoru dolů v malých rozdílech. Ale netroufám si tvrdit, že přes léto, kdy ceny pravidelně stoupají, určitě vyskočí opět nad třicet korun za litr. Zrovna tak si nejsem jistý, že cena půjde ještě hodně dolů. Když klesne cena o dolar, tak pro nás to jsou halíře.

A jak je to s tvrzením obsluhy čerpacích stanic známých gigantů, které tvrdí, že mají vysoké ceny, protože nabízejí nejvyšší kvalitu pohonných hmot?
Tak to je nesmysl. Dám ruku do ohně za to, že už se dávno s kvalitou pohonných hmot nemanipuluje. Dnes jsou tak přísné a časté kontroly, že to ani není možné. Kvalita pohonných hmot je díky tomu více méně všude stejná. Na rafinérii teče nafta pro všechny stejná. Pokud například Shell nabízí prémiová paliva, pak si za přidané aditivace nechá také od zákazníka zaplatit. Ale základní paliva, která nabízí, jsou stejná jako u kterékoli méně známé stanice. 

Jan Murárik