Cesta po arabském světě směřuje do Libanonu. Ihned po příjezdu do metropole Bejrútu vám bude jasné, že je tato metropole i země něčím odlišná od zbytku regionu. Zelenající se země, lesy, moderní architektura, nespočet výškových budov a evropský způsob oblékání se. Kdeže je arabská nevraživost vůči kraťasům a striktnímu zahalování ženských těl. Takže hurá do šortek a jde se na výzvědy.

První, co mě při seznamování se s Bejrútem napadlo, že liberálnější arabskou zemi jsem nikdy nepoznal, a to ani ve srovnání s evropským Istanbulem. Jednoduše se tu žije tak, jak jsme zvyklí z našich krajů. To je ale jen jedna strana mince. Arabskou kulturu tu přeci jen něco připomíná. Kontrast bohaté metropole západního světa vyrovnává arabský standard všudypřítomných odpadků. A to v takové míře, nad kterou se pozastaví snad každý, kdo do země přijede. Odpadky plavou v moři, válejí se po ulicích, a to i v turisticky vyhledávaných místech. To vše u krásných pláží a luxusních hotelových komplexů. 

Z pozice zvědavého turisty jsem vyrazil po městě. A za zmínku jednoznačně stojí místní kuchyně. Takovou gastronomickou parádu jen tak nezažijete. Od placek z nekynutého těsta v kombinaci s čímkoli, až po, pro arabský svět tradiční, kebab. A ani s pitím piva a alkoholu obecně tu není vůbec žádný problém. Zdá se to být v tomto ohledu až idylické, ale jako nůž máslem jsem Bejrútem rozhodně neprojel. Možná to byla jen neuvěřitelná shoda náhod, možná jen místní zvyklosti, ale vždycky platilo to stejné, a to že jsem nikdy nemohl najít to, co jsem potřeboval tehdy, když jsem to potřeboval.

Po zabydlení se v hotelovém pokoji zněl úkol jasně. Najít směnárnu, pak hospodu, kde točí pivo a nakonec pouliční občerstvení. A to přesně a výhradně v tomto pořadí. Prvních deset minut jsem míjel jen a jen prodejce všemožných dobrot, ale směnárna nikde. Po zhruba půl hodině se zadařilo a dolary v peněžence se změnily v libanonské libry. A teď najít hospodu. Trvalo to dalších 20 minut, při kterých jsem minul asi tisíc směnáren, ale hospoda nikde. Nakonec se i výčet objevil a proběhla rychlá ochutnávka lokálního piva. Po zhruba hodině a půl v terénu už zbýval jen poslední úkol. Zaplnit žaludek. A ano, jak asi tušíte, na každém kroku jsem potkával jen a jen hospody a příležitost ke stravování nikde. No, někdy to tak vyjde, ale v takové chvíli začnete pochybovat o své příčetnosti.

Jak popsat Libanon jedním slovem? Rozporuplný. Teplo a moře, ale i sníh a lyžařská letoviska v horách, tyčících se těsně podél pobřeží. Moderní metropole Bejrút plná promenád a pláží, ale topící se v odpadcích. Takhle na mě tahle země zapůsobila.

Velké finále cesty po regionu je za dveřmi. Poslední zastávkou bude Damašek. Syrská metropole a zbytek země, se všemi svými problémy v podobě válečných ozbrojených konfliktů. Už jen dostat se tam je obtížné, ale o tom zase příště. Je na co se těšit!

Jakub Kubálek