Kdysi mu v extralize fanoušci tleskali za pěkné akce i góly. Nejvíc jich nastřílel v dresu Kladna, kde také hokejově od malička vyrůstal. V klubu po skončení kariéry dál předává své zkušenosti nejmenším dětem. Ovšem nejvíce času tráví ve škole. Už se nevzdělává, titul už má, nýbrž sám jako pedagog působí na studenty. Tváří týdne je Jiří Kuchler (40), zástupce ředitele Sportovního gymnázia Kladno. 

V pozici zástupce ředitele jste začal druhý školní rok. Utekl vám ten první, nebo se táhnul pomalu?
Utekl až nečekaně rychle (usmívá se). Bylo to dané i tím, že jsem se stále učil něco nového, a než jsem se nadál, školní rok skočil. 

Loni v létě jste ukončil hokejovou kariéru. Zvažoval jste, než jste se tak rozhodl, jestli ji ještě třeba o sezonu neprodloužíte?
Byl jsem rozhodnutý, že skončím. Jen jsem hned nevěděl, co přesně budu dál dělat. Jako první nabídka přišlo trénování malých hokejistů v Kladně. To mě potěšilo a bral jsem to jako svou pracovní prioritu. Do toho přišla nabídka ze sportovního gymnázia nastoupit jako zástupce ředitele po odcházejícím Vítu Rusovi. Jsem moc rád, že jsem si k tomu mohl nechat aspoň částečné trénování dětí. 

Proč jste zvolil právě práci se studenty? Nebál jste se, že to nezvládnete?
Obavy jsem neměl, to bych nemohl dělat nic nového. Měl jsem a mám obrovský respekt k téhle profesi. A nejtěžší bylo brzké ranní vstávání (směje se). Co se nabírání praxe týká, tak můj předchůdce i další kolega mi vše co nejvíce usnadnili a do všeho mě trpělivě zasvětili. Těžké pro mě bylo nezapomínat při kontrolování práce druhých na svou práci, na své chyby. Nyní důslednou kontrolu provádím nejdřív hlavně u sebe.

Co konkrétně máte v dikci své práce?
Vše kolem sportu, údržby školy a školní autodopravy. A tvořím s tím spojený rozpočet.

Je něco, na co jste si stále nezvykl?
Na tykání a vykání studentům. Ve škole zásadně vykáme, ale na ledě hráčům či studentům tykám. Je to takový zažitý sportovní zvyk. A jak se mně tyhle dva světy prolínají, občas tyknu i ve škole… 

Je škola pro vás poslání, nebo životní cesta?
Zatím jsem spokojený. Zůstal jsem u hokeje a práci jsem si zpestřil ještě jiným prostředím. V současné době mě to naplňuje.

Od hokeje jste neodešel, ale chodíte na něj?
Byl jsem se v nové sezoně na Rytíře podívat a musím říct, že se mně jejich hra zamlouvá. 

Líbilo by se vám hrát v tomhle týmu, kdybyste na to měl?
Bylo by to zvláštní (usmívá se). Asi každému hokejistovi by se líbilo hrát pořád. S trenérem Paterou jsem hrál a nedělalo by mi problém ho poslechnout. Kdybych měl na něco jiný názor, klidně a slušně bych mu ho řekl, a jak znám Pavla, on by mně klidně a slušně odpověděl (směje se). A pak je tam Miloš Hořava, což je velice uznávaná osobnost. Sice jsem pod ním nikdy nehrál, ale vím, že je to člověk, který se neustále trenérsky vzdělává a nemá problém to, co se naučí, předávat dál. A to nedělá každý trenér…

Jan Murárik

jirijiri

Jiří kontakt s hokejem neztratil