Dlouholetá členka Městského divadla Kladno se vrací podruhé v této sezoně na jeho jeviště. Po Nejstarším řemesle se dnes v premiéře představí v titulní roli inscenace Návštěva staré dámy (reprízy 6. a 16. června).

Vzpomenete si, co jste si pomyslela, když jste v roce 1978 přišla do kladenského divadla poprvé?
Tak na to si náhodou pamatuju docela přesně. Už dole na vrátnici jsem slyšela zvučný mužský hlas zpívat strašně sprostou písničku – nemůžu citovat, ale pomyslela jsem si: „Proboha, kde jsem se to ocitla? To neee..!“ Ale na první čtené zkoušce na Hrátky s čertem se mé rozpaky a nejistota rozplynuly a z onoho zpívajícího vtipálka se vyklubal moc milý pán a skvělý kolega Martin Liška, kterému kamarádi herci vydali posmrtně sbírku jeho nezvyklých veršů.

Které setkání pro vás bylo zásadní?
Když o tom tak přemýšlím, těch setkání bylo za ty roky opravdu hodně. Kladenským divadlem prošla spousta herců, režisérů, výtvarníků, muzikantů, z mnoha z nich jsou dnes hvězdy a těší mě, že nezapomínají na to, že začínali na Kladně. I dnes, když se setkáme, je na co vzpomínat. Mnohdy pracovní vztahy přešly v osobní. Tím zásadním bylo asi setkání s mým bývalým manželem Ťuldou Brouskem. Výsledkem pro nás oba prvního angažmá bylo patnáct let společného života a dvě děti.

Návštěva staré dámy se řadí ke světovým klasikám. Proč má smysl ji stále hrát?
Každá klasika má přesah a důležité je trefit se do správné doby. Ta hra je téměř stejně tak stará jako já. Hrála se mnohokrát po celém světě, v různých úpravách. Asi proto, že je tam tolik myšlenek, které bychom si měli občas položit, morální zásady v kontrastu s osobním prospěchem, otázka viny a míry trestu, dá se koupit opravdu všechno…? Uvidíme, jestli se nám podaří aspoň trochu v divákovi vyvolat nutnost o tom všem přemýšlet. A kromě toho všeho jsou to krásné herecké příležitosti.

Jaká je vaše Claire?
Vždycky se snažím, aby každá moje postava byla pravdivá, abych ji obhájila, a abych jí věřila a chápala ji já i divák. A to kouzlo okamžiku mohou diváci zažít jen, když přijdou do divadla a sami posoudí, nakolik se nám to podařilo.

Text a foto: MDK