Herec Lukáš Pečenka šel ve své první sezoně v kladenském angažmá z role do role. Po inscenacích Jak jsem potkal ďábla, Na skle malované a Stalinův poslední western se v červnu představí jako Francois Pignon v komedii Blbec k večeři.

Viděl jsi slavný francouzský snímek Blbec k večeři (případně jeho americký remake), nebo ses jim záměrně vyhnul? A nebojíš se srovnání?
Francouzský film jsem kdysi dávno viděl a připadal mi velice zábavný. Ale je to opravdu pár let, takže si ho příliš nevybavuju. Celkem konkrétně si dokážu vzpomenout, jak vypadal představitel pana Pignona. To se moc zapomenout nedá. A tenkrát mi přišel dojemnej a rozkošnej. A dost možná se na ten film mrknu i teď. Srovnání se nebojím, jsem typově velmi vzdálen herci z francouzského filmu (americký remake jsem neviděl). I když samozřejmě nevylučuju, že nás někdo srovnávat bude. Nicméně z toho strach nemám. Já jsem já.

Francois Pignon staví makety ze sirek. O svých architektonických skvostech dokáže mluvit hodiny a hodiny. Máš nebo měl jsi někdy pro nějaký druh koníčka takovou vášeň?
Stejnou vášeň a zápal jako Francois mám pro tvorbu - pokud je dobrá konstelace režisér, tvůrčí tým, kolegové. A když sám něco režíruju, tak jsem velký modelář. Ve všech složkách, které k režii patří. Miluju svícení a technické zkoušky.

Máte s Pignonem něco společného?
S panem Pignonem určitě něco společného mít budu, zatím ale ty styčné body teprve objevuju. Určitě ale můžu říct, že se snažím stejně jako on být empatický a vnímavý k okolí. Doufám jen, že ne se stejným dopadem jako on.

A máš nějakou fintu, jak se vžít do nové postavy?
Vlastně nemám. Prostě se snažím pochopit žánr, vnímat a poslouchat režiséra a kolegy, a důvěřovat sobě a těm, kteří mě vedou.

Text Francise Vebera patří k vrcholům francouzské bulvární komedie. Je ti tento druh humoru blízký?
Komedie mám moc rád. Vlastně veškeré dobře napsané komedie. Je to jeden z nejtěžších žánrů. Ty francouzské se mi dost vyhýbaly a musím říct, že je to celkem oříšek. Zatím to hraju blbě, ale to je snad jen fáze v práci.

Kromě zkoušení intenzivně vyučuješ na Pražské konzervatoři. Jak náročné je skloubit školní rozvrh se vznikem nové inscenace?
Náročné to je velmi, ale zároveň mě obojí naplňuje, takže je prostě třeba někdy zatnout zuby. Některé dny bych potřeboval dvojníka a druhý mozek. Zatím to ale zvládám.

Co máš na práci se studenty nejraději?
Nejradši? Mě baví celý ten proces od vzájemného oťukávání a hledání důvěry až po společnou tvorbu a radost z výsledku. I překonávání překážek a zdolávání náročných úkolů je prostě zábavné. A moc mě baví taky to, že se toho při výuce dozvím hodně i o sobě a učím se spoustu věcí od svých studentů. Ta práce je úžasná.

Co je při výuce nejtěžší?
Asi stihnout začátek odpoledního vyučování, obzvlášť když máme na Kladně generálky.

Jsi pracovně hodně vytížený, kromě angažmá v MDK hostuješ v dalších divadlech, učíš. Jak si od divadla nejlépe odpočineš?
Moc si neodpočinu, ale když už nějaké to volno mám tak jsem nejradši s Martinem. A taky mě baví pracovat u mámy na zahradě a blbnout s mým stařičkým psem. Dobrej film nebo seriál je taky relax.

A otázka na závěr. Blíží se letní prázdniny, jak se těšíš?
Těším se velice. Dlouho jsem se tak netěšil. Budou zasloužené, tato sezona byla nabitá prací (děkuju). Chystáme se s Martinem a s kolegyní Lenkou Zbrankovou na cestu po Anglii a Skotsku, pak budu mít dětské herecké kurzy na Kampě a pak pojedu na tábor. A budu si číst a zevlovat. Už je 30. 6.?

Zdroj a foto: MDK