Od loňského jara se plavci k tréninkům ani závodům příliš často nedostali. Ze sportovních odvětví trpí zásahem pandemie plavání zřejmě nejvíce… Petra Landová v Kladně trénuje plaveckou mládež. V rozhovoru naší redakci potvrdila pocit bezmoci, ale zároveň prozradila, že děti se od bazénů neodvrátí!

Ptát se, jak plavci trénují, když nesmí do vody je zbytečné. Logicky pracují na fyzické kondici. Řekněte laikům, co ze svého umění ztrácejí?
Cit pro vodu. Ale po zkušenosti z předešlých zákazů chodit do bazénu vím, že do měsíce se vše vrátí do normálu. U někoho rychleji, u jiného pomaleji. Otevírání sportovišť na několik týdnů plavcům příliš nepomáhá.

Trpí depresemi?
Připouštím, že s jedinci se musí pracovat i na jejich návratu motivace či naděje, že v plavání pro ně nic nekončí.

Máte mezi svěřenci talenty?
Kdyby nedošlo k uzavření bazénů a mohli jsme závodit, určitě byste o kladenských plavcích slyšeli.

Někteří trenéři mládeže vidí návrat dětí k organizovanému sportu černě. Patříte k nim nebo jste v tomto směru optimista?
Jsem optimista (usmívá se). Co vím, a co se ke mně dostane, tak děti se do bazénu těší. Samozřejmě nevrátí se všechny, někdo třeba ze zdravotních a výkonnostních důvodů, ale většina se už nemůže dočkat, až se bazény otevřou. Chybí jim kamarádi, setkávání se, soutěžení.

Jan Murárik