Kdysi vařil v kladenské Asii, nyní Petr Dolejš provozuje hostinec Cahloupku a jako mistr řemesla učně ve Vrapicích vede ke správnému kuchařskému řemeslu.

Mistra odborného výcviku děláte osmým rokem. Jsou učni stále stejní?
Bývali šikovnější. Vzpomínám na doby, kdy po vyučení u řemesla dva tři učni skončili. Byli šikovní a byl o ně zájem. Teď půjde po vyučení do praxe jeden nebo také žádný. A kvůli covidu ti kluci ztratili rok, ve kterém jsme je ve škole mohli mít u plotny pod dohledem...

Vzal byste si na praxi učně, kterého znáte?
V téhle době ne. Měl jsem učnice servírky na zahrádce, ale kuchaře ne. Nechci kazit Chaloupce jméno (trpce se usmívá). Něco jiného by bylo, kdyby covid nezavřel školy. To bych si na kluky osobně mohl dohlídnout a nějakého bych k sobě na praxi vzal.

Co byste ze svých učňovských dob zavedl do současné výuky budoucích kuchařů?
Chuť makat. V tom je zásadní rozdíl. My v jejich věku připravovali ve třeťáku pod dohledem kuchařů třeba deset jídel najednou. Dneska by se kluci zavařili...

Vymře kvůli tomu dobrá česká gastronomie?
Bude to mít hodně těžký. Ze spousty hospod odešli v covidovém období kuchaři na jinou práci a nechtějí se vracet. Pomalu nebude mít na vyučené kluky nikdo čas se jim věnovat. Dost hospod na tom skončí.

Jan Murárik