Kladenská kapela Anopheles, která nedávno oslavila 45. narozeniny, patří k legendám hudebního nebe na Kladně. Rozhodli jsme se ji představit netradičním způsobem a každému současnému členu uskupení jsme předložili Hudební dotazník. V posledním díle představovačky odpovídá frontman kapely Jiří P. Pidrman.

Jak se hraje v Anopheles?
Od roku 1978 jsem už toho s kapelou zažil dost a dost. Byly bohužel chvilky kruté, nervózní, šedé, ale převažují ty fajn. Samozřejmě to občas zabouřilo, ale my kluci, to dokážeme řešit. Teď se mi hraje velmi dobře. Sešli jsme se nyní opravdu výborná parta, která je na pohodu. Rozumíme si muzikantsky i lidsky. Tato fáze je pravděpodobně moje posední a doufám, že vydrží dlouho.

Od kdy jste v kapele?
Jsem zakládající člen, tedy od 11.11. 1978... 

Muzikantské začátky.
Úplně první začátky jsou z Lidušky, někdy v letech 1967 – 69, kam jsem chodil na klavír k „pančelce“ společně s pozdější herečkou Markétou Fišerovou. První pokus o tvořivou muziku byl v takovém starém chlívku v mém bývalém domě Na Výhybce, kde jsme se spolužákem ze základky Jardou Opatrným mlátili do dvou bubnů, co mi přivezli příbuzní z Krušovic Volhou combi a trápili kytaru. Po nástupu na vojnu,  podzim 1980, jsem se v kasárnách ihned pídil po nějaké kultuře. Objevil jsem fungující blugrassovou kapelu, které odešel do civilu kontrabasista. Samozřejmě jsem se minul svému směru, ale dva roky v ohýnkovém žánru mně daly docela hodně, protože kluci byli výborní muzikanti - Franta Ort, Ferdyš Polda, Šruma. Měli jsme hodně úspěchů v celostátních vojenských soutěží i na Portě v roce 1981. Jmenovali jsme se Hermelín. Nesmím zapomenout toho, kdo mě k hudbě přikoval nejvíc. Byl to můj strýc vynikající jazzový hudebník, hráč na vše, ale hlavně na akordeon Bora Kříž, jenž nás doma často navštěvoval a naučil mě na kytaru. Musím vzpomenou i na moji maminku, která mě v muzice vždy podporovala.

Nástroj – značka.
Čtyřstrunná baskytara Fender jazz bass, čtyřstrunná baskytara Fender precision, basový aparát Gallien – Kruger a hlasivky. 

Chtěl byste touto cestou někomu něco vzkázat?
To, že miluji vnoučata, dceru, přítelkyni a ostatní blízké, není pravděpodobně nic zvláštního u normálních lidí, kterých bohužel velmi a velmi ubývá. Objevují se naopak více a více nedefinovatelná monstra, psychopati a lháři... Chtěl bych vzkázat všem normálním lidem, jež to cítí stejně, jako já: Chyťme se v duchu všichni za ruce a energii, kterou získáme, použijme především pro svoje zdraví, milý život a kvalitní obranu proti parazitům...

-red-
Foto: archiv Anopheles