Hostem kladenského pořadu KlaPod byla hráčka softbalu pražského Tempa, reprezentantka a zároveň trenérka klubu Miners Kladno Michaela Čurillová (22). Setkání s ní jsme využili k rozhovoru pro náš deník.

Proč právě softbal?
K němu jsem se dostala v osmi letech přes nábor ve škole. Vyzkoušela jsem si to a od té doby pro mě jiná sportovní cesta nebyla (usmívá se).

Váš otec Zdeněk byl slavným kladenským fotbalistou. Vedl vás ke kopané?
Táta mě nikdy do ničeho nehnal, vždy prosazoval přirozenou cestu. Asi taky pochopil, že ze mě by nikdy dobrá fotbalistka nebyla. Jsem hroznej dřevák. Když hrajeme na tréninku fotbal, hlásím, že po tátovi určitě nejsem (směje se).

Kdy jste začala vnímat, že je na Kladně docela známý?
Jako hráče jsem ho neviděla, byla jsem moc malá. Ale potom, když jsem začínala vnímat okolní svět, tak jsem měla pocit, že tátu zná snad každý. O jeho kariéře jsem si přečetla dost z novinových výstřižků.

Jak se vnímáte vy?
Jako slavný člověk sportovec určitě ne. Trochu známější bych možná mohla být, pokud se s reprezentací dostaneme v roce 2028 na olympijské hry.

Kolik času musíte trávit softbalem, abyste si udržela reprezentační úroveň?
Hodně pracovních dnů a víkendy... Čas na kvalitní přípravu se hledá těžko a kolikrát na to padne dovolená. S evropskou špičkou se zatím měřit nemůžeme. Třeba v Holandsku je softbal na profesionální bázi. U nás to nejsou podmínky.

Čím se živíte?
Jsem konzultantkou v pražské znalecké kanceláři. Šéf je naštěstí skvělý, takže díky jeho vstřícnosti zatím vše stíhám. Co se profese týče, tak mým snem je dělat grafiku. Učím se jí a hodně mě baví.

Jan Murárik
Foto: Kg