Do zápasu s Velimí naskočil v dresu SK nečekaně už v prvním poločase, střídal spoluhráče a na pravé straně zálohy naběhal kilometry. Pavel Bartoš (37) opět hrál po necelých dvou letech nucené zdravotní pauzy. A hrál výborně!

Jak se vám hrálo po tak dlouhé době, kterou jste strávil mimo trávník kvůli zraněné noze?
Nebyl jsem úplně spokojený, mohlo to být lepší, ale na druhou stranu zase špatný to taky asi nebylo (směje se). 

Několik zápasů zpátky jste se při nich rozcvičoval, už to mnohdy vypadalo, že k jejich konci by vás mohl trenér poslat do hry, ale vždy z toho sešlo. Teď jste nastoupil po půl hodině. Zaskočilo vás to, měl jste trému?
Ani ne, spíš jsem se na hřiště těšil. Byl jsem ale překvapený, že je to tak brzy…

Ve vás nehlodaly obavy, jestli zvládnete fyzicky více než poločas?
Věděl jsem, že to může být těžké, ale utěšoval jsem se, že je to jenom divize. I když prvních pět minut mě spoluhráči nešetřili a posílali mi jeden balon za druhým. Asi abych se pěkně rozběhal. Díky tomu jsem se dostal do provozní teploty a pak jsem se nějaké krize nebál. 

A vyhověl jste si?
Jasně, že jo (směje se). Pomohl mi Honza Pechr, který toho na mé straně oběhal opravdu hodně. Poznal jsem, jak moc mi chybí herní praxe, síla nabytá ze zápasů a taky se hlásí věk. 

S Vilémovem jste se trápili, vyhráli jste až gólem v poslední minutě. Proč jste se trápili?
Z naší strany výkon není ideální už několik zápasů. Po vápno hrajeme jakžtakž dobře, ale chybí nám zakončení. Toho je minimum. Proč to tak je, to nedokážu říct.

Nyní zajíždí SK do Chomutova. Je to z vašeho pohledu těžký soupeř?
Vůbec netuším. Vím jen, že se jim teď nedaří. 

Jan Murárik

Pavel ustál souboje se ctí