Deset kol před koncem je fotbalové Kladno v divizi druhé, šest bodů za lídrem tabulky. Šance na přímý postup do třetí ligy stále žije. Navíc, když SK v minulém kole vyhrál na půdě Chomutova. Trenér Ivan Pihávek tak slavil první jarní výhru venku.

Poslední utkání vašeho týmu bylo hodně zvláštní. Na branku soupeře jste vyslali tři střely a byly z toho dva góly a s nimi i tři body do tabulky. To je celkem výtečná procentuální úspěšnost…
K nám už tuhle sezonu nějak patří, že se těžko prosazujeme v pokutovém území. Škoda, že nemáme typologicky takové hráče, kteří by se chovali jako škrti a chtěli by zakončovat akce na úkor ostatních. Ovšem důležité je, že jsme náš tlak zužitkovali. Z mého pohledu je to vydřené vítěztsví.

Zápas jsem viděl a nezdálo se mi, že byste se na výhru nadřeli…
Ale jo. Ono se to mimo hřiště nemusí tak jevit, ale na Kladno se chce každý vytáhnout. Pořád ještě je Kladno ve fotbale za klub, který dlouhé roky hrával nejvyšší soutěž. Mnohé týmy, zvláště ze spodku tabulky, s námi hrají jak o život, v osobních soubojích chodí nadoraz. 

Dá se v hráčích střelba nějak probudit?
Zakončování pilujeme každý trénink, ale když pak vidí ostatní, že i staří hráči, od kterých bych zakončení nejspíš čekal, volí místo střely přihrávku, tak to udělají taky. Jde o to projevit víc odvahy. U některých hráčů jde o herní návyky, které si vypěstovali už v prvních fotbalových sezonách.

Když jste zmínil odvahu, tak tu jste projevil ve druhém poločase v momentě, kdy jste vedli stále jen o gól a vy jste z placu stáhnul Kalinu a Honzu Procházku. Dva z nejzkušenějších hráčů Kladna…
Všiml jsem si, že oběma docházely trochu síly. Honza to měl obzvlášť náročné. Musel totiž vyplnit jak útočnou, tak defenzivní část naší hry a ještě se zapojoval do hry po stranách. Měl toho opravdu moc. A protože soupeř tahal rychlé útoky hlavně po pravé straně, Venca Kalina se před vystřídáním nestíhal při podpoře našeho útoku tak rychle vracet, jak by si asi sám představoval. Na hřiště jsem proto poslal čerstvou sílu a podařilo se nám vstřelit druhý gól. 

V kabině jste po utkání hráčům řekl, že vítězná sestava se nemění, tedy dal jste jim jasně najevo, kdo nastoupí v základu doma v sobotu s Horními Měcholupy (10.15 h.). Mínil jste tím sestavu, která byla na hřišti za vedení jedna nula, nebo tu, která hrála při vstřelení druhé branky, kdy už byli na trávníku čtyři jiní hráči?
(směje se) Jde o tu, která v Chomutově začínala.

Je obdivuhodné, že tenhle mančaft vítězí, přestože hráči nejsou jinak motivovaní, než radostí z fotbalu…
To nemohu komentovat. Mám radost, že na tréninku za jakékoli konstelace nálady mužstva mohu počítat pokaždé téměř se všemi, a ti, co nemohou přijít, že se dopředu omluví. Tihle kluci mají cíl fotbalové Kladno posunout dopředu. Táhnou za jeden provaz, jsou výborná parta a buďme rádi, že jsou to navíc kladenští odchovanci.

Jak jsme zmínili, v sobotu přijedou Horní Měcholupy. U nich jste jim nastříleli šest gólů, kolik jste si jich schovali pro domácí odvetu?
Je to farma pražské Bohemky a v posledních zápasech jim chodili vypomáhat až čtyři hráči z ligy. Takže uvidíme až na místě, s kým přijedou.

Jan Murárik