Patřil k hokejovým oporám Kladna osmdesátých let. Poslední roky ovšem i s rodinou tráví své trenérské období v Olomouci. Nejprve u prvního mužstva, v současnosti u juniorky. Petr Fiala se do Kladna dostane velmi sporadicky, když už, najde si čas i na krátký rozhovor.

Jak se vám trenérsky daří v Olomouci?
Za rok u juniorky jsem poznal, že jsem byl naivní, když jsem si myslel, že budou na sobě a pro sebe ti kluci chtít opravdu makat. Sešla se zrovna netahavá generace, ale já ze svých nároků neustoupil. Těch, co to nechtěli akceptovat, jsem se zbavil a místo nich hráli mladší. Pro nás bylo štěstí, že se z extraligy nesestupovalo.

Obáváte se, že se v nadcházející sezoně bude situace opakovat?
Doufám, že už ne. Přivedl jsem si totiž hráče odjinud, převážně z druhé nejvyšší soutěže a chce se mi věřit, že budou hladoví hrát extraligu. 

Jakou naději mají olomoučtí junioři, že se dostanou do extraligového áčka?
Mají dvě místa, tak je mohou využít. Ale v minulé sezoně hrál jenom jeden, protože zbytek na to neměl… Z ročníku devadesát sedm nemá podle mne nárok na áčko nikdo a z těch mladších olomouckých asi taky nikdo, možná někdo z těch, které jsem si teď přivedl. V Olomouci v jisté době zaspali v náborech a tím pádem jsou ročníky, kde je málo místních hráčů. Některým navíc chybí správné herní návyky, které se měli učit v dětství.

Neuvažoval jste o návratu k trénování dospělých?
Ozvaly se v sezoně České Budějovice, ale já mám v Olomouci smlouvu na dva roky. Měl jsem i jiné nabídky, ale jedině Budějovice byly zajímavé. Nevzal jsem to také z toho důvodu, že v Olomouci mám dobré vztahy a nechce se mi tam pálit mosty.

Stal se z vás Olomoučan?
To se nedá takhle říct. Kdyby mě před nějakým časem chtělo Kladno, tak jsem zpátky v Kladně. V té době jsem ještě neměl v Olomouci podepsanou smlouvu. Ale za každou cenu měnit prostředí nechci, když to funguje. 

Jan Murárik