Před šesti roky končil s hokejem v Kladně. Z juniorky šel nejprve do Řisut a odtud do pražské Hvězdy. Mezitím Jonáš Křepelka (26) stihl vystudovat vysokou školu a hlavně ve sportovním světě získávat renomé jako vyhlášený kondiční trenér. 

Kdy jste poznal, že vás hokej nebude živit?
Hned po juniorech, když jsem šel hrát za Řisuty. Uvědomil jsem si, že na velký hokej nemám, že můžu hrát druhou ligu, která mě ale neuživí. Tak jsem se zaměřil na vysokou školu. Vystudoval jsem pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova a společenské vědy. 

Jak jste dosud vysokoškolské vzdělání uplatnil v praxi?
Tělesnou výchovu jsem převedl do praxe a tři roky se živím jako kondiční trenér. 

Jak velký rozdíl je od chvíle, kdy jste začal jako trenér, a současnou dobou?
Velký. Když jsem začínal, tak jsem si myslel, že vím všechno a nevěděl jsem vůbec nic. Teď toho vím o dost víc, ale pořád se mám co učit.

Asi už něco přeci jen umíte, když vás jako kondičního trenéra najali kladenští Kanonýři nebo třeba Ondřej Pavelec s Michaelem Frolíkem…
K florbalistům jsem se dostal přes kladenskou akci Pekelný kruháč, který pořádám s kamarády. Kladenští Kanonýři se ho několikrát zúčastnili, a jakmile postoupili do nejvyšší soutěže, tak mne oslovili na pozici kondičního trenéra na plný úvazek. S Ondrou a Michalem jsem se potkal v pražském fitku, kde pracuji. Kluci potřebovali poradit a už u mne zůstali.

Jaký je současný trend kondičních příprav?
Nevím o nějakém speciálním trendu. Já se snažím připravovat sportovce na jejich sport. Každý by měl tělo zatěžovat v tom směru, ve kterém svůj sport provozuje. A hráče, kteří mají zažitou špatnou techniku cvičení, učím správnou. Devadesát procent hokejistů neumí cvičit, pokud se nepřipravovali pod dohledem kondičního specialisty. Trend není tedy ani tak ve stylu cvičení, jako v tom, kdo to cvičení vede.

Jaký je váš profesní cíl?
Rád bych se jednou vrátil naplno k hokeji a pracoval jako kondiční trenér u nějakého týmu.

Jan Murárik