Vít Novák (27) je na první pohled nenápadný mladík, který pracuje v IT a většinu svého volného času tráví na kole. Málokdo o něm však ví, že se díky své silné vůli a neuvěřitelné dřině dostal až mezi nejlepší cyklisty, jaké Česká republika má. 

Nedávno jste se zúčastnil Mistrovství České a Slovenské republiky v silniční cyklistice na 185 km a společně s vámi se na startu objevili i ti nejlepší cyklisté jako je Roman Kreuziger a Zdeněk Štybar. Jak jste se do tak prestižního závodu dostal?
Už dřív jsem si v juniorech zkusil pár profesionálních závodů, a to mě trochu lákalo i teď. Mám kolem sebe pár kluků, kteří mě inspirovali právě tím, že podobné větší závody jezdí a nekončí vůbec špatně. Tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Protože kdy, když ne teď?

A jaká jsou u nás v republice vlastně kritéria, aby se mohl cyklista takového většího závodu zúčastnit?
Kritéria ke kvalifikaci nejsou v podstatě tak přísná. Musíte být součástí klubu, který má licenci a který vás pustí na některý profesionální svazový závod. V takovém závodě nemusíte dojet do nějakého desátého místa, spíš jde o to se takových závodů opravdu účastnit a být vedený jako cyklista. Myslím, že člověk, který se tam chce dostat, tak se tam dostane. 

Jak často a jak intenzivně trénujete?
Obecně se snažím pohybovat na kole neustále. Vlastně se dá říct, že jsem na kole prakticky denně. Když jsem například v Praze, vždycky je pro mě rychlejší sednout na kolo, než na tramvaj. Takže je vlastně otázka, čemu se dá říct trénink, ale řekněme, že pětkrát až šestkrát týdně si nějaký švih dám. O víkendu je to většinou něco delšího nad stovku a během týdne to závisí na volném čase. Za týden mám průměrně najeto tak čtyři sta kilometrů. 

Myslíte si, že k profesionální cyklistice je potřeba nějaký talent, nebo je to především o dřině?
Určitě je potřeba mít nějaké dispozice, nicméně samotný talent asi není tak důležitý jako třeba v hokeji. V cyklistice se dá dost urvat vůlí a i to je svým způsobem talent. Člověk totiž musí být schopný jít za určitou hranu bolesti a osobních limitů. Ale jinak se myslím, že je cyklistika lidem otevřená víc, než ostatní sporty.

Takže se vlastně ztotožňujete s tím, že se o cyklistice říká, že je to jeden z nejnáročnějších sportů, že bolí...
Určitě. Já jsem tedy žádný jiný sport na profesionální úrovni nedělal, takže se to těžko posuzuje. Vlastně jsem hrál jako malý šachy, ale co si budeme povídat, to tak nebolí. Cyklistika je náročná hlavně v tom, že obsahuje poměrně široké spektrum, které byste měli zvládnout. Musíte být schopni extrémní vytrvalosti a zároveň umět reagovat na desetivteřinové sprinty. V tom je to asi hlavně těžké.

Profesionální cyklistika také není vůbec levný sport. Myslíte si, že hodně záleží, na jakém kole jedete? 
Určitě to vliv má, ale spousta lidí to přeceňuje. Rozhodně to není tak, že na super drahém kole to jede samo. Objektivně se dá změřit, jak moc cyklistovi pomáhají ušetřené gramy a aerodynamické vymoženosti. Většina dřiny je ale pořád v nohách. Kdyby přijel na závod Sagan, tak by nás asi porazil i na kole za dvacet tisíc. Rozdíly ve výkonnosti jsou mnohem důležitější. 

Barbora Lišková