V devíti odehraných zápasech sezony si připsal na své konto pět kanadských bodů. Tři z nich vybojoval v posledním, vítězném, utkání s Karlovými Vary. Obránce juniorky Rytířů Matyáš Zelingr (17) dal o sobě opět vědět a připomněl, že v něm roste příslib pro áčko. 

Dostáváš se do formy?
To bych úplně takhle netvrdil (směje se). Zápas předtím bych si za rámeček nedal… Ale daří se nám všem, tak to mě těší víc než kanadské body.

Čím to, že to vašemu týmu tak dobře šlape?
Určitě je to tím, že všichni spolu super vycházíme. Známe se několik sezon a opravdu jsme vytvořili výbornou partu. K tomu máme od trenérů skvěle sestavené lajny. Každý z nás ví, co má na ledě dělat, každý víc, od čeho tam je.

V čem je vaše největší herní síla?
Hrajeme typický český pěkný hokej. Rozebíráme soupeře až do prázdné brány, máme od trenérů prostor pro vlastní tvořivou hru a za to jim plníme rádi všechny jejich pokyny, jak nejlíp umíme. Pochopitelně ne vždy se to daří, ale přesto se i v takových případech držíme své hry.

Jak se tobě osobně trénuje pod dvojicí trenérů Lidický – Tatíček?
Oba dva znám dlouho, ale pokaždé jsem je jako své trenéry zažil odděleně. Až tuhle sezonu je mám dohromady a je to výborné. 

Loni jsi zažil hvězdnou chvilku, když tě trenér Lidický zařadil do zápasu áčka. To ti bylo šestnáct a v historických análech se hledalo, jestli nejsi nejmladší kladenský hráč v áčku. Proč o tobě do téhle chvíle nebylo už příliš slyšet?
Měl jsem zdravotní problémy, a mezitím, když jsem se z nich dostával, vyrostl jsem za rok o deset centimetrů, teď měřím 192 centimetrů. A podcenil jsem přitom posilování zad. Vysunula se mi ploténka a hrozně to bolelo. Takže v pohodě jsem až v současné době. 

Do áčka v téhle sezoně patříš, převlékáš se s ním v kabině. Čekáš už pozvánku do zápasu?
Jsem pevně nohama na zemi a vím, že moje výkony pro áčko zatím nebyly. Ale snažím se a věřím, že by nominace mohla zase přijít. Dospělý hokej určitě zvládnu.

Jan Murárik