Zažil s Kladnem slávu kolem prvních postupů do nejvyšší soutěže. Bývalý kapitán z kladenského klubu nezmizel ani po skončení vrcholové kariéry. Radek Šikola (28) kromě hraní za rezervní týmy sleduje každý zápas Kanonýrů a píše pro vás své postřehy.

V neděli vyrazili kladenští Kanonýři k dalšímu ligovému utkání, tentokrát do města perníku. Pardubice se už nějaký čas pohybují na hranici mezi play off a boji o udržení v nejvyšší soutěži, je to tedy typický soupeř, kterého je třeba porážet, pokud chce Kladno pomýšlet na účast ve vyřazovacích bojích.

Úvod utkání nedával mnoho nadějí na velký florbalový zážitek. Chybělo tempo a osobní souboje. Pardubice držely míček a hodně střílely, ale kvantita výrazně vítězila nad kvalitou. Kladno naproti tomu produkovalo méně střel, zato nebezpečných. Soukup impozantní otočkou a přesnou střelou poslal Kanonýry do vedení. Poté trestuhodně nehlídaný Klápa pohotově zakončil a hosté vedli 2:0. Do konce třetiny si kladenští florbalisté vytvořili ještě několik výborných šancí, ale v úplném závěru prvního dějství přišla ohavná chyba. Netroufám si říct, kdo z tria Mandler, Nushart a Klápa je na vině, protože nevím, jak mají rozdělené hráče při standardce z rohu, ale ve výsledku se objevila neobsazená superhvězda soupeře Zozulák na středu, který pohodlně snížil gólem do šatny. Velká chyba.

Hned v úvodu druhé třetiny přišlo další zaváhání, když se Soukup s Richtrem nechali zatáhnout příliš hluboko k vlastní brance a nestihli vystoupit proti nabíhajícímu obránci soupeře, který srovnal na 2:2. Pardubice v průběhu zápasu, někdy více, někdy méně důsledně, praktikovaly osobní obranu a opravdu se na to nedalo dívat. Taková vražda florbalu je ideálním způsobem, jak požádat více než pětistovku diváků, kteří do pardubické arény zavítali, aby příště nechodili. Celá druhá třetina byla více méně nekoukatelná. Buď jak buď, ve druhé třetině Kladno úplně vypadlo z role. Důkazem budiž křižná nahrávka skrz celou zformovanou pětici Kanonýrů před vlastní bránou a gól na 3:2 pro domácí. Trenér Kladna Jan Zahalka by si v tu chvíli jistě škubal vlasy, kdyby měl tu možnost. Zápas Kanonýrům protékal mezi prsty a byl třeba zásah. Trenéři stáhli sestavu na dvě formace, přičemž přesunuli velezkušeného Dušana Přívaru do obrany. Na hru to bohužel velký vliv nemělo. Naštěstí těsně před koncem třetiny výběhem do středu vyrovnal gladiátor mezi Kanonýry Tomáš Richtr.

Do poloviny poslední třetiny si střídavě vytvářely tlak oba týmy, ale bez větších šancí. Osobní obrana Pardubic nadále vháněla slzy do očí. Škoda, že velké tutovky Soukupa a Riebauera neskončily gólem. Poté přišla střela z úhlu a drobné Pechovo zaváhání a domácí vedli 4:3. Záhy nato přišlo ošklivé zranění kolene Kanonýra Ondry Riebauera a dlouhé přerušení hry. V závěru šlo Kladno do šesti a Nushart vytočením od mantinelu srovnal na 4:4.

Se začátkem prodloužení si Martin Holčák vzpomněl, že Rocky III začíná již za necelou hodinu a pokud chce stihnout vítěznou odvetu proti Clubberu Langovi, bude třeba urychleně vyrazit k domovu. Během pár sekund vyslal na pardubickou branku tři střely, přičemž ta poslední znamenala vítězství 5:4 a bod navíc pro Kanonýry.

Musím uznat, že Kladno to v neděli mělo opravdu těžké. Pardubice hrály stylem, proti kterému se Kanonýrům těžko prosazovalo. Velmi oceňuji, že se hrou soupeře nenechali znechutit a hráli trpělivě. Další velké plus vidím v tom, že i po ošklivém zranění Ondry Riebauera, na které se nekoukalo hezky, dokázali vyrovnat a poté ještě urvat vítězství.

Na druhou stranu jsem přesvědčen, že Kladno prostě musí v těchto zápasech brát tři body. Pardubice sice výborně pracují s mládeží, ale v dnešním florbale, v Pardubickém kraji zejména, to pro sestavení ambiciózního týmu Superligy zatím prostě nestačí. Naproti tomu Kladno má v tomto ohledu podstatně příznivější podmínky a díky tomu také kvalitnější kádr. Je mrzuté, že se nepodařilo v úvodní třetině vytvořit výraznější náskok a škoda, že se neujala nějaká šance ze třetí třetiny.

Moc se mi líbil výkon Marka Soukupa, který se pomalu dostává do formy, v posledních třech zápasech bral pokaždé branku a nahrávku. Hraje čím dál lépe.

Věřím, že stav Ondry Riebauera nakonec nebude tak vážný, jak se zdálo bezprostředně po zranění. Byla by to obrovská ztráta, protože je dlouhodobě nejlepším hráčem Kanonýrů. Doufám, že se opět předvede 16. 12., po světovém šampionátu v lotyšské Rize, kdy se Kanonýři představí na půdě Tatranu Střešovice.

Radek Šikola