Trenér Binder: S týmem jedeme na stejné vlně. Uvědomil jsem si, že i já dělám chyby

V létě přišel do rozjeté přípravy a s mužstvem několik utkání hledali společnou řeč. Trenér kladenského SK Dušan Binder s ním zažil kruté debakly, ale i příjemnou šňůru bez prohry a v posledním kole i vysoké vítězství.

Vzpomenete si ještě, co jste si myslel po prvním tréninku v roli trenéra SK?
Spíše po prvním zápase s Březovou. Byl jsem naštvaný, že hra není taková, jakou bych si představoval. Od prvního tréninku do tohoto zápasu, ale vlastně i ještě několik dalších, jsem si uvědomil, kolik toho musím v sobě změnit. Postupně ze mne spadla nervozita z toho, že poprvé v životě trénuji dospělý tým. Uvědomil jsem si, že jsou to taky jenom lidi, na druhou stranu jsem uznal, že i já dělám chyby (usmívá se). Slevil jsem na začátku ze svých nároků na předváděný fotbal, abych je postupně zase zvyšoval, až z toho vzešla naše vysoká výhra v posledním kole nad Slaným. Je jedno, jestli soupeř hrál z nějakého důvodu slabě, pro mě i pro mužstvo je důležité, že dokázalo vysoko vyhrát po nacvičených situacích. Dobře jsme se připravili. S týmem jedeme na stejné vlně. Proces vývoje pokračuje, ten podzimem nekončí.

Kdo je vaším prostředníkem mezi kabinou a trenérem?
Čížek, Javorek, Balšánek, Holub, prostě logicky starší zkušení kluci. Možná jsem na někoho zapomněl. Pro mne je názor kabiny velice důležitý, pečlivě mu naslouchám.

Co jste nyní mužstvu naordinoval?
Týdenní pauzu, kdy je nechci vidět ani slyšet (směje se). Pak začneme trénovat třikrát týdně a do toho jsme si domluvili přátelská utkání s béčkem Příbrami, Motorletem, Benešovem, vše s třetí ligou. K tomu dva zápasy s devatenáctkami Dukly a Plzně. V prosinci si dáme mezi sebou hokej, rozloučíme se týmovou večeří a rozdáme si dárky. Desátého ledna zahájíme zimní přípravu.

Jan Murárik