Je nejstarším žijícím bývalým hokejistou, jenž s Kladnem získal první mistrovský titul. Nedávno jej kladenský klub uctil památečním dresem. Václav Föhlich (94) nám při té příležitosti poskytl rozhovor.
Co vám z prvních sezon na Kladně dodnes utkvělo v paměti?
Po druhé světové válce byl hokej v Kladně ještě v plenkách. Většinou jsme hráli na vlastních bruslích ve vlastní výzbroji. Klub nám dal stulpny, kalhoty a dres. Já tak fungoval po celou moji kariéru a i na mistrovství světa v Oslo 1958. Kladenský stadion byl vybudován svépomocí v roce 1949, prvními trenéry byli Tožička a Pergl. Nejvyšší soutěž si tehdy Kladenští nevybojovali, ale při reorganizaci soutěží pro sezonu 1951/52 nás všemocní soudruzi do ní jednoduše šoupli. Kladno začalo pod hlavičkou Baník. Skončili jsme poslední. Soudruzi rudé Kladno spadnout nenechali, ale následující sezonu už dalšímu sestupu zabránit nemohli. Vrátili jsme se regulérně v sezoně 1954/55. Po několika sezonách, v kterých jsme se sehrávali, měl trenér Sýkora k dispozici solidní hráčský materiál. V sezoně 1957/58 například z neznámého Jardy Volfa vyrostla hvězda. Novináři se naučili častěji vyslovovat naše jména a bylo hotovo (usmívá se). V sezoně 1958/59 se do Kladna vrátil Prošek, přišel Markup. Naším domácím ledem se stala pražská Štvanice z důvodu zastřešování kladenského zimáku. Bojovnou urputností a s potřebným štěstíčkem jsme tam vybojovali titul...
Kolik korun jste za hokej brali?
Na začátku padesátých let jsme hráli zadarmo, jen po utkání na cizích stadionech jsme dostávali večeři. Těm, co dojížděli, uhradili cestovné po předložení a nalepení jízdenek na list papíru jako doklad pro pokladníka. V sezoně, kdy jsme vyhráli titul, tak jsme dostávali po zdanění za výhru 180, za remízu 90 Kč. K tomu jsme měsíčně od státního výboru brali takzvané kalorné 700 Kč. Za titul jsme obdrželi poukázky v částce 900 Kč na zboží z kladenského obchodního domu Siréna. Při hokeji jsem pracoval v SONP jako samostatný technik.
Kladno poté další medaili dlouho nevybojovalo. Jaká byla atmosféra v kabině, když jste na začátku šedesátých let z mužstva odcházel?
Atmosféra v kabině týmu na začátku šedesátých let nebyla ideální. Přestal jsem si rozumět s trenérem Sýkorou. Nastala postupná generační výměna. Přestoupil jsem do pražské Slavie a později jsem začal dělat rozhodčího. Propískal jsem se do ligy jako hlavní.
Na koho si vzpomenete nejraději ze své kladenské kariéry?
Na šlechtice, hokejistu a trenéra Robětína pro jeho charakter a skvělý humor. Ale to jsou pořád úplné začátky kladenského hokeje mezi československou elitou.
Co říkáte současnosti kladenského hokeje?
V dnešním hokeji se pět rychlíků, chasníků s dynamitem v těle, musí umět rvát zarputile nejen dopředu ale se stejným elánem i dozadu při bránění. Techniků je málo.
Jan Murárik
- Junioři Rytířů druhé nejvyšší soutěži kralují< Předchozí
- Sto let kladenského hokeje: Milan Nový měl na stole milion dolarůDalší >
