František Ptáček: Hraji hokej, studuji a starám se o rodinu

Mimo poctivou práci v kladenské obraně je i pilným vysokoškolským studentem. Rytíř František Ptáček zvládá hrát v jednačtyřiceti letech vrcholový hokej, starat se o rodinu a ještě usilovat o vysokoškolský titul. Jak podle něj bitka Joshe Grattona pomohla k výhře nad Jihlavou? Co studuje? A jaký předmět mu dělá největší problém? Na to odpovídal v rozhovoru pro Vaše Kladno.

Utkání s Jihlavou bylo vyrovnané, ale poté jste ho v rychlém sledu otočili. Co vás tak nastartovalo?
Už od začátku to byl výborný zápas se skvělým tempem. Nechyběly pěkné hokejové akce i tvrdé souboje. Nastartovalo nás nejvíc asi to, když soupeř vyrovnal a my se z toho nesesypali. 

Hra byla oboustranně velmi důrazná. Měla na to vliv bitka Joshe Grattona?
Možné to je. Už předtím to však bylo hodně důrazné, soupeř hrál tvrdě a my se mu v tomto stylu vyrovnali. To pak bylo jen naše plus.

Překvapilo vás, že jste v závěru Duklu tak převýšili?
Tady by se měla projevovat ta zkušenost. Když už dával Peter Jánský gól na 4:2, tak jsem věřil, že to urveme. Pak ještě udělali hloupé fauly a bylo takřka po zápase.

Vedle hokeje také studujete vysokou školu. O co se přesně jedná?
Studuji soukromou fakultu tělovýchovy a sportu v Praze, obor Sportovní kondiční specialista. Poté, až s hraním skončím, rád bych u hokeje zůstal. Trenérskou licenci mám už od roku 2010, takže od té doby se pomalu loučím s kariérou (směje se). Jenže jsem to chtěl posunout ještě dál, a proto jsem se přihlásil do školy. Byla to asi moje poslední možnost, protože čím více bych to oddaloval, tím hůře bych se do studia přinutil. 

Omezuje vás studium při hokeji?
Je to tedy dřina. Před zápasem s Duklou jsem nebyl ani na tréninku. Mám zkouškové období, ale jsem rád, že jsem se k tomu odhodlal. 

Prý máte ve třídě i známé spolužáky…
Ano, je tam třeba bronzový olympionik z Ria Jirka Prskavec, vodní slalomář. Ten je asi nejznámější, ale je tam i třeba veslař Jakub Podrazil, který byl také na letní olympiádě 2016. Ale ve třídě jsou sportovci z různých odvětví. Je vidět, že se sportovci chtějí také vzdělávat (směje se).

Jak vám studium zatím jde?
Střídavě oblačno, jak se říká. Zatím jsem však všechno udělal. S hokejem se to sice skloubit dá, ale rodina to vidí tak, že přijdu domů a učím se. Když už mě bolí hlava, jdu na chvíli ven s dětmi. Přijdeme a já si k tomu zase sednu. Především teď v období zkoušek je to hodně znát. Přesto i mimo tento čas je potřeba otevřít nějaké materiály a skripta a na něco se podívat. 

Jaký je váš nejoblíbenější předmět?
Tělocvik, to je jasný, ne? 

A co je pro vás nejtěžší?
Zrovna teď jsem skládal zkoušku z anatomie a pedagogiky, a to bylo těžké. S výsledky se chlubit nebudu, ale prošel jsem (směje se). Je to hodně takové slovíčkaření. Člověk o tom ví, přeci jen, i na té trenérské licenci se na něco ptají. Jenže jak neřeknu tu správnou formulaci, už je zle. 

Lukáš Jůdl