Milan Fortuník: Být na Zdi slávy je pro nás závazek. Do tří let chceme získat titul

Zeď slávy kladenského sportu by bez volejbalu nebyla kompletní. Dvojnásobní mistři republiky, dvojnásobní finalisté play off extraligy a vítězi národního poháru patří osmnáctý rok ke stálým hvězdám kladenského sportovního nebe. Do jeho historie se zapisuje také majitel klubu a trenér Kladenských orlů Milan Fortuník.

Jak na vás Zeď působí?
Mile, pěkně. Je to hezký nápad. Nejen já, ale i spousta lidí, jak mám možnost vídat, se u ní zastaví.

Co zajímavého jste se díky ní dozvěděl?
Všechno jsem si ještě nestačil přečíst. Když zůstanu u našeho sportu, překvapilo mě, kolik schopných volejbalistů v Kladně kdysi hrávalo. Hlavně hráček. Být součástí Zdi slávy je i závazek, abychom na ni přidali v podobě třetího titulu další historicky významný záznam. Nevím, jestli to bude tuhle sezonu nebo za dva až tři další. Ale náš nejbližší cíl to je (usmívá se).

Zeď může být i inspirací pro rodiče, kteří se rozhodují, kam svého potomka dát sportovat. Když jsem šel za vámi do klubu, ptala se maminka jednoho z vašich mládežnických trenérů, co má udělat pro to, aby její syn mohl začít s volejbalem. Jste spokojení se zájmem dětí a rodičů v Kladně o volejbal?
Jsme a jsme rádi, že se ptala maminka syna. Jsme rádi proto, že se na volejbal pořád hlásí více děvčat než kluků. I tak nám počet dětí v družstvech narůstá v obou pohlavích. Uživili bychom i více trenérů, ale hlavně bychom zaplnili další sportovní halu. Ta v Kladně velmi chybí a já věřím, že v příštích letech vznikne. Zájem o sportování přes halovou sezonu je v Kladně obrovský i v jiných sportovních odvětvích.

S volejbalem se dá začít i v pozdějším věku, než je například první druhá třída základní školy. Zařazujete je do týmu postupně nebo jsou nuceni rovnou hrát na nějaké přijatelné úrovni?
Vyčlenili jsme trenéry, kteří pracují v takzvané klubové Klinice. V ní se úplní nováčci učí volejbalové základy. Díky tomu k nám mohou přijít děti v jakémkoli věku. Zažil jsem několik spoluhráčů, kteří s volejbalem začali v sedmnácti a dotáhli to do národního týmu!

Vraťme se ke Zdi a volejbalové desce na ní. Na jedné z fotografií je soška volejbalisty. Vy ji máte na pracovním stole. Jakou má historii?
To je soška, kterou jsme kdysi vyhráli na nějakém turnaji v dobách, kdy jsme jako Kladno o návratu do extraligy jenom snili. Váží mě k ní osobní vzpomínky (usmívá se).

Jan Murárik