Jestliže v minulých týdnech bylo kladenské seskupení přátel Mrtvá ryba, taky ryba hromadně na lovu ve Švédsku, pak na tři týdny do Mongolska nyní odlétá jen její „hlava“ a nejsilnější část rybího těla „ocas“. Jakub „Kuba“ Kubálek a Tomáš „Puži“ Pužman. Společně před nástupem na palubu letadla poskytli Vašemu Kladnu rozhovor.

Vraťme se ještě na chvíli k vašemu hromadnému pobytu ve Švédsku, kde vás bylo pohromadě deset. Pro naše čtenáře jste psali deník, ale z něj nevyznělo, jak jste řešili „ponorku“…
Kuba: Nám tahle choroba nehrozí (směje se).
Puži: Ponorka v Mrtvý rybě neexistuje. 
Kuba: Je to asi shodou náhod i osobností, které Mrtvou rybu tvoří. 
Puži: Jsme k sobě dostatečně tolerantní.

Žádná psychická krize u žádného z členů výpravy?
Kuba: Ani náznakem.
Puži: Každý večer bylo veselo.

Ale naštvaný asi někdo byl, když jste ve volnu hráli různé hry a on třeba prohrával…
Puži: Tak dostal šanci najít si hru, ve které je dobrý a vyhrává (směje se).

Objevil se třeba u vás dvou stesk po domově?
Kuba: Samozřejmě. Osobně na těchto výpravách cítím, že bych měl manželce věnovat více času. I touto cestou ji chci ujistit, že ji vše po návratu z Mongolska vynahradím (usmívá se).
Puži: Já jsem s mojí přítelkyní teprve krátce a taky si už uvědomuju, že asi trpí… 

Co z vašeho pohledu nejzajímavějšího, kromě zážitků z lovu ryb, jste ve Švédsku zažili?
Kuba: Chování místních lidí k cizincům. Takovou vstřícnost a ochotu pomáhat hned tak u nás nezažijete. 
Puži: Jejich mentalita je zajímavá.
Kuba: Například jsme vytvořili zácpu na čerpací stanici, když nám tam ochotný pán zprovozňoval SIM kartu, abychom mohli posílat deníku Vaše Kladno zprávy. Viděl, že jsme bezradní, tak se nás upřímně ujal. 
Puži: Mně zaujal ještě jiný jejich zájem o cizince. Chodili jsme tam v našich dresech Mrtvé ryby a lidé se nás ptali, odkud jsme a jestli rybaříme (usmívá se). 

Pojídali jste denně své úlovky?
Puži: Samozřejmě. 
Kuba: I když jíst ryby moc nemusím, radši mám prase, tak jsem si i pochutnal. Každý večer totiž připravoval jídlo někdo jiný (směje se). 
Puži: Ale většinu ostatního jídla jsme si vezli s sebou z domova.
Kuba: Nejlepší z toho byla kýta a gyros. Toho jsme měli půl kila na osobu. Třeba já jsem tam přibral tři kila…

A proč tak rychle zase za rybami do Mongolska?
Kuba: Mongolsko je spíše firemní záležitost, kde působíme my dva s Tomášem a Švédsko je tradiční záležitost většiny Mrtvé ryby. 

Co jako rybáři čekáte od mongolských vod?
Puži: Poznání nových řek. Kdo ví, třeba se nám náhodou, na rozdíl od Švédska, povede ryba s tříciferným číslem do délky.
Kuba: Ale hlavně tam letíme na lososovité ryby. 

Kde tam budete spát a co budete jíst?
Puži: Ve stanech, jurtách a pod různými přístřešky.
Kuba: Tam se dá přespat za pár dolarů. Jídlo si tentokrát nevezeme, budeme odkázáni na místní stravu. A pokud se nám podaří spojit se se světem, na Vaše Kladno nezapomeneme.

Jan Murárik