Na Karlově univerzitě získala dva tituly. Je historičkou a její jméno se na veřejnosti skloňovalo v souvislosti s Českým svazem bojovníků za svobodu (ČSBS). Díky ní byla jeho kladenská odnož z nejaktivnějších. Nejstarší členové svazu si Gabrielu Havlůjovou (31) pro pracovitost i lidský přístup oblíbili. To se však nedalo říct o vedení svazu. Tomu se nelíbila její upřímnost, a tak ji v minulých dnech raději ze svazu vyloučilo.

Ze svazu vás vyhodili poté, co jste několikrát upozornila na podivné chování vedení. Co jim vadilo nejvíc?
Dva roky jsem kritizovala hospodaření svazu i to, že jeho předseda, pan Vodička, prezentoval své názory jako názory celého svazu, aniž by je se členy konzultoval. A já si to dovolila prezentovat i v médiích, čímž jsem porušila novelu stanov. Pro mě je svoboda slova víc než stanovy a hodlala jsem v tom pokračovat. Se mnou, bohužel, zrušili kladenskou organizaci, které zároveň s tím nedali část dotace. Tím nám zkomplikovali pořádání plánovaných akcí. Jsme vděční městu Kladnu a primátoru Milanu Volfovi, který nám slíbil, že nám je pomůže zabezpečit. 

Způsob, jakým s vámi z ČSBS „vyběhli“, hovoří o diktatuře vedení…
Ve svazu se uskutečnila generační výměna. Jeho členové už nejsou ti, kteří opravdu bojovali. Jejich následovníci většinou jdou v duchu svých rodičů, ale také se do svazu dostali lidé, kteří se na členství snaží profitovat.

Vést svaz se vyplatí?
Na okresní úrovni fungují členové jako dobrovolní funkcionáři. Svoji činnost dělají po pracovní době. Nad nimi je ústřední výbor s lidmi, kteří mají poměrně vysoké příjmy. Tam se nadšení skloubí s existenční závislostí. 

Podle mne by takové svazy měly mít dobrovolnickou strukturu až do nejvyššího vedení…
Pro mě to byla organizace, která potřebuje zaplatit autobusovou dopravu, věnce a balíčky pro členy jubilanty. Bohužel, na ústředí se to zvrhlo do stavu, kdy předseda jezdí v moderním superbu na operativní leasing s vlaječkou jako prezident. Hraje si na představitele organizace, jakou ve skutečnosti svaz není. 

Na činnost vedení svazu přispívají daňoví poplatníci?
Přesně tak. Nejvyšší výdaje jsou za výplaty, automobil a pohonné hmoty. Služební vůz se totiž může používat i k soukromým účelům. 

Vy jste pracovala pro svaz zadarmo?
Samozřejmě. 

Co vás živí?
Od září pracuji na kladenském magistrátu jako koordinátorka spolupráce se spolky. Vlastně dělám to, co jsem v patnácti začala. Před nástupem na magistrát jsem pracovala v Národním muzeu. 

Jak vyloučení nesete?
Manžel si oddechl, že budu konečně víc doma. Já to v první chvíli obrečela. Kladenská organizace se za tu dobu stala jednou ze tří nejaktivnějších v republice. A právě předseda, který mne vyloučil, nás dával za příklad. Naše členky, kterým je i více než devadesát let, to hluboce zasáhlo. Hned poté se mi dostalo z celé republiky obrovské podpory a já si uvědomila, že není třeba smutnit, ale že je to třeba začátek něčeho nového.

Proč jste se do svazu v patnácti letech přihlásila?
V té době jsem nastoupila do lidického památníku jako průvodkyně. Zaučovaly mne lidické ženy. A ty mě v mých devatenácti letech přemluvily, abych nastoupila k bojovníkům, že potřebují zapisovatelku. Zapisovala jsem do počítače, čímž jsem jim usnadnila práci, protože mnozí z nich dodnes píší na psacích strojích. Za dva roky poté zemřel předseda a Lidice navrhly mě. 

Vyčetl vám někdo, že kvůli vám kladenskou organizaci zrušili?
Naopak. Za mojí kritikou vedení stála celá kladenská organizace. 

Pod jakým názvem se nyní sdružíte?
Ozvali se i někteří členové z organizací napříč republikou, ať nezakládáme Kladenské a slánské bojovníky, ale abychom založili obecnější organizaci, aby do ní mohli vstoupit i oni. Takže devátého listopadu založíme oficiálně novou organizaci, která se bude zabývat vlastně stejnou činností, jako jsme se zabývali dosud. Nad názvem diskutujeme.

Stanete se předsedkyní?
Pravděpodobně v předsednictví působit budu.

Budete brát plat a jezdit v luxusním voze?
(směje se) Nebudu. Ráda jezdím s našimi členy na akce obyčejným autobusem a povídám si s nimi. V tom je podstata svazu. V něm si lidé váží toho, že je vyslechnete, že jste s nimi v kontaktu. 

Jan Murárik