Václav Kalina: Na Spartě jsem měl v očích slzy štěstí

Pocházejí z Kladenska a před deseti roky vybojovali v SK pro Kladno postup do první fotbalové ligy. Zatím poslední. Po čtyřech sezonách ji totiž kladenský klub opustil. Jaké to tenkrát bylo? Nejen o tom vyprávějí někteří z nich pro Vaše Kladno. Současný obránce SK Václav Kalina (36) postupem odstartoval slušnou hráčskou kariéru. 

Když se řekne postup s Kladnem do první ligy, co se vám hned vybaví?
(usmívá se) Stříkání šampaňským na půlící čáře v Kunovicích. Tam jsme tehdy na jaře výhrou vybojovali postup. Nevím, kde jsme ty lahve vzali, ale asi vedení to s sebou vezlo až z Kladna. Asi nikdy nezapomenu pak na tu strašně dlouhou cestu domů…

Měli jste silný tým?
Když se ohlédnu zpátky a uvědomím si, kde všude ještě dneska ti kluci hrají, tak si myslím, že jsme měli hodně dobrý mančaft. Z něj se hodně kluků uplatnilo i v jiných ligových týmech. 

Jako jediný jste se tenkrát dostal do ligy postupně ze žákovských týmů SK. Jak jste si dál představoval svoji fotbalovou kariéru?
V profesionálním fotbale jsem se ocitnul až zhruba ve čtyřiadvaceti letech. Neměl jsem v té době žádné přehnané sny. Spíše jsem nevěděl, co mohu dál očekávat.

Litujete nějakého rozhodnutí?
Nelituji, hrál jsem, jak jsem nejlépe uměl, a všechno dopadlo, jak asi dopadnout mělo. Z Kladna jsem po roce v první lize přestoupil do Mladé Boleslavi, která měla pohárové ambice, a první ligu jsem dohrál v pražských Bohemians, kde jsem byl velmi spokojený. V Bohemce jsem zažil celou dobu rodinnou atmosféru, která se dala srovnat jen s obdobím, kdy Kladno postoupilo do ligy.

Premiéru v první lize jste odehrál na Letné proti Spartě. Jak na to dnes vzpomínáte?
Pamatuju si, že jsem měl v očích slzy štěstí. Byla tam ohromná divácká kulisa. Na zápas přišlo patnáct tisíc lidí, uhráli jsme bezbrankovou remízu. Prostě paráda. Ale nervózní jsem nebyl.

Pomýšlíte na konec kariéry?
Zatím ne (směje se). Cítím se dobře, tak ještě nějakou sezonu možná odehraju. 

Jan Murárik