Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Otec a syn Fujdiarové. Josef starší (50) trénuje Vraný a šéfuje rozdělovské Spartě, Josef mladší (27) za Vraný kope.
Jak dlouho jste vzájemně spojeni s fotbalem?
Josef mladší: Začalo to, když mně byly čtyři roky a táta mě vypustil na hřiště kladenské Sparty, kde fungoval jako správce. Ale nikdy mě netrénoval, až teď, když kopu u něj ve Vraném.
Josef starší: Měl kopat s klukama do balonu a on místo toho trhal uprostřed hřiště trávu… O dva roky později jsem ho zase musel ze hřiště vyhánět, on tam byl schopný snad i spát, jak si fotbal zamiloval.
Oficiálně jste se v rolích trenéra a hráče nepotkali. Nicméně, nějaké rady zaznít na adresu Josefa mladšího musely…
Josef starší: V jisté době jsem po něm chtěl, aby byl v utkání vitálnější, drzejší.
Josef mladší: Já se viděl v lize… To byl můj dětský sen. Když jsem se dostal do SK, tak už od těch žáků jsem měl cíl živit se fotbalem.
Josef starší: Zpočátku se jeho kariéra vyvíjela dobrým směrem. Hrál za různé výběry. Hůře se pak prosazoval na hranici dorosteneckého a dospělého fotbalu. Ale šance, že se bude jednou živit fotbalem, tam byla.
Josef mladší: Nakoukl jsem v áčku SK do třetí ligy, jenomže krátce na to jsem utrpěl na futsale těžký úraz kotníku a na rok a půl jsem z fotbalu vypadl. Přitom jsem v SK zažil svoji nejlepší zimní přípravu. Hrál jsem všechny přáteláky v základu, střílel jsem góly… Chybělo mi větší štěstí. Ovšem je otázka, jestli by se mi dál dařilo, jestli by se mě někdo všimnul a nabídl mi přestup do vyšší soutěže.
V poslední době se ve fotbale spolu potkáváte jako trenér a hráč. Vnímáte se přitom i jako rodina?
Josef mladší: Vůbec ne. Beru ho jako každého jiného trenéra. Doma se o fotbale bavíme taky, ale to je už něco jiného. Tam je to jako táta a syn, v rodině.
Josef starší: Pepík mi ve Vraném hodně pomáhá. I díky němu se mi tam fotbal dělá dobře. Kluci jsou fajn.
Co by podle vás měl ten druhý nyní ve fotbale zlepšit?
Josef mladší: Pořád se má jako trenér co učit (směje se).
Josef starší: Já mu nemám co vyčítat. Hraje dobře.
Potkali jste se někdy ve fotbale jako spoluhráči?
Josef starší: Hráli jsme spolu za Spartu ve třetí třídě. Já v obraně, Pepík v útoku. Dostával se hravě do šancí, ale proměnil jich málo. Škoda, mohl se stát nejlepším střelcem.
Josef mladší: Po zranění jsem šel na půl roku do Sparty, protože jsem byl pořád její hráč. Pak jsem odešel do Vraného. S tátou se mi hrálo dobře, i když při zápase mezi námi nějaké ostřejší slovo padlo (usmívá se).
V jaké jiném sportu byste jako dvojice vynikali?
Josef starší: Sázím na tenis. I když ho hrajeme většinou jen proti sobě, tak si myslím, že by nám to spolu v deblu šlo docela dobře.
Josef mladší: Jiných sportů jsme spolu moc neabsolvovali. V tom tenise si i já myslím, že bychom byli dobří.
Čeho si jeden na druhém jako na sportovci nejvíce ceníte?
Josef starší: Cením si, s jakou poctivostí fotbal dělá. Při hraní začal trénovat mládež a dělá to s velkou chutí.
Josef mladší: Cením si na něm jeho vůle vyhrávat. Neznám mnoho takových, kteří se v padesáti fotbalu věnují s takovým zápalem, jako můj táta.
Jan Murárik
- Sportující dvojičky. „Hálovic“ zvládli Spartana< Předchozí
- Sportující dvojičky: Čurdové si věří v pinčesu a v teniseDalší >
Počasí Kladno
