Jan Kruliš: Obávám se, že postupu se nedožiju

V kotli nejvěrnějších fanoušků fotbalového SK jej za bránou nepřehlédnete. Když stojí vedle svého syna, pochopíte, po kom je bývalý kladenský hokejista robustní. Jan Kruliš (67) starší fandí v ochozech stadionu kladenskému týmu přes padesát roků!

Kdy jste byl poprvé na zápase SK?
Když jsem v patnácti letech přišel do Kladna z Kutné Hory do učení. Šel jsem na ligu a od té doby chodím pravidelně. Zažil jsem všechno možné. Pády i vzestupy. Hořké porážky i sladká vítězství. Celý ten čas chodím s kamarády k stání za bránou u tenisových kurtů.

Jaký byl kladenský fotbal na začátku šedesátých let?
Měl zvuk a silné zázemí v Poldovce. Zažil jsem Vlčka, Holoubka, Ryse, odchod Kadraby, poté Škváru, Bártu, Bártíka. Osobností mělo Kladno na hřišti hodně.

Na které období SK vzpomínáte nejraději?
Nejvíc vzpomínám na konec šedesátých let, když jsme znovu postoupili do první ligy. Bylo to sice jen na sezonu, ale ten pocit hrdosti, že je Kladno znovu v nejvyšší soutěži, byl nádherný. Mužstvo hrálo dobře. Bohužel, některé zápasy doma jsme prohráli smolně o branku a tyhle ztracené body pak chyběly k záchraně. Ale taky jsme v té sezoně dokázali v bouřce doma porazit mistra z Trnavy! V té době za nás hrál Kára, obrovská osobnost, která pak válela v pražské Spartě. Běžně na SK chodilo pět tisíc diváků. A třeba, když se v utkání se Spartou stadion přejmenovával na Stadion Františka Kloze, přišlo šestnáct tisíc lidí.

Nikdy vás fotbal na SK neodradil, nikdy jste nepřestal mít na něj chuť?
Ne, nikdy. Ani když jsme hráli divizi a prohráli s kladenskou Lokomotivou (směje se). Chodil jsem rád i ve špatných časech a budu chodit dál.

Jak jste hodnotil poslední etapu od postupu do první ligy až po pád do divize?
Chápu, že je to o penězích. V lize jsme měli znovu vynikající mančaft, osobnosti. Vzpomeňte třeba na Dočkala, současného reprezentanta, hrál tu Suchopárek, Drsek, trénoval tu Koubek, klub měl peníze. Ty pak přestaly do klubu přitékat a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Smutnější období pro mě ale nebyl poslední pád do divize, to bylo období, kdy tady byl Martin Michal, manžel Heleny Vondráčkové. Jeho zelené dresy, do kterých hráče Kladna oblékl, nám skalním fanouškům málem utrhly srdce! Vadilo nám, že nám vzal modrobílou tradici. Kluci sice měli k dispozici moderní Neoplan, pochodovaly tu mažoretky... Ovšem jak rychle naděje na delší setrvání či postupy začaly, tak rychle skončily… Fotbal by mělo v Kladně držet hlavně město.

Kladno opět na hřišti do vyšší soutěže nepostoupilo. Přesto, byl jste s výkony současného mužstva spokojený?
Tenhle mančaft měl na třetí ligu, což by byl jeho strop. Některé zápasy odehráli parádně, jen jim chyběla větší osobnost, která by hře dala pevnou myšlenku. Jen už zápasy neprožívám, jako to bývalo, když jsem z utkání šel naštvaný, že jsme prohráli.

Kdysi jste se věnoval kladenské fotbalové mládeži. Je na tom podle vás SK dobře?
Jsem přesvědčený o tom, že se v SK dělá s mládeží velmi dobře. Jen ten zájem dětí o fotbal je zřejmě menší, než v minulých letech.

Máte dva syny, kteří skončili u hokeje. Přitom slavnější z nich, Honza, vynikal i ve fotbalové bráně…
Však mi to taky dodnes vyčítá, že jsem ho trénoval, ale nikdy nedal do brány. Oba si vybrali hokej a já to respektoval. Honzovi to na trávníku v poli nešlo tak, jako pak v hokeji. Když jsem mu poprvé nazul brusličky, hned jezdil. S tou bránou mě to tenkrát nějak nenapadlo (směje se). Myslel jsem si zřejmě, že bude hrát s Honzou Suchopárkem, který je stejně starý a začínali ve fotbale spolu.

Minulou Tvář týdne Karela Šnábla zajímá, čeho byste se ještě rád na stadionu SK dožil?
Postupu do první ligy. Obávám se, že toho se nedožiju…

Příští Tváří týdne je majitel a manažer fotbalového týmu Hostouně Jiří Hondl, který se svými svěřenci postoupil historicky až do divize. Na co byste se ho rád zeptal?
Jak to podle něj v divizi zvládnou a jestli nám nevytáhne někoho z SK?

Jan Murárik

krulisafanousci