Kladeňák Václav Čanda (49) v mládí přišel úrazem o obě nohy pod kolenem. O více než dvacet let později udivuje svým zápalem pro tenis. Najal si soukromého trenéra a rád by třeba po boku zdravého hráče zkusil nějaký deblový turnaj.
Za jak dlouho jste po úrazu chodil na protézách?
Pravá se hojila hůř, takže po nějakém čase, levá byla v pohodě, takže zhruba po třech měsících.
Věnoval jste se poté často sportu?
Jak to šlo, do toho byla rodina. Snažil jsem se hodně jezdit na kole. A nedávno mě napadlo, že zkusím tenis. V mládí jsem do tenisáku plácal. Raketu mi věnovala přítelkyně. Loni koncem prázdnin jsem začal. Nic neuběhám, pro což má trenér samozřejmě pochopení, ale zahraju si i s někým dalším, když bude míčky hrát ke mně. Čtyřhru už jsem hrál.
Zdravý tenista občas skončí v zápalu hry na antuce. Padáte?
Nerozeběhnu se, maximálně jdu do mírného skluzu, takže moc nepadám, jestli vůbec (směje se).
Co vám z úderů jde nejlíp?
Nesmíte mě lobovat. Jinak všechno zvládnu.
Přemýšlel jste o paraolympiádě?
Vůbec ne, to je jiná liga (směje se). Zahrál bych si tak s někým trpělivým deblový turnájek..
Čím se živíte?
Na stavební fakultě v Praze pracuju jako dispečer.
Jan Murárik
Voleje jdou Václavovi zatím velmi dobře
Protézy obouvá před tréninkem sytlově do tenisových bot
Václav se svými trenéry
- Triumf v maratonu oslaví Soňa Rybáčková Rakovnickou šedesátkou< Předchozí
- Další veterán za volantem skončilDalší >