Málokdo v současnosti by měl za volantem autobusu v ČSAD Kladno odkrouceno tolik let jako Vladimír Rendla (79). Nedávno dal dopravě vale a odešel do opravdového důchodu.
Kdy jste začal vozit lidi v hromadné dopravě?
Pamatuji si to přesně, poprvé to bylo šestého října v pětašedesátém. Původně jsem do podniku nastoupil jako řidič náklaďáku. Tehdejší ředitel mě přemluvil, abych vozil lidi (usmívá se).
Zažil jste mnoho typů autobusů. Jak se z vašeho pohledu vyvíjely?
Třeba takový výhled z autobusu, pro někoho prkotina, pro nás řidiče důležitá věc. S každým novým typem nám bylo za volantem tepleji díky vyspělejšímu systému topení (směje se). Pozdější typy měly třeba i vyhřívaná okna.
Jak to, že jste vydržel jezdit tak dlouho?
Zvykl jsem si a stále mě baví jezdit, i když jsem naježděný až až. Skončil jsem ale kvůli manželce. Té už se nezamlouvalo, že ještě jezdím. A to jsem to chtěl dotáhnou do osmdesátky...
Šel byste jezdit znovu, kdybyste se vrátil do mládí?
Šel a zase na město.
Jan Murárik
- K čemu nohy. Když ho miluješ, není co řešit...< Předchozí
- Dcera Františka Kloze: Na takový fotbal budu chodit pravidelněDalší >
