Jirka na sobotu. Sebedestrukce jako program? To se mi asi jen něco zdálo!

 Když blahé paměti, dávno tomu, vznikla ODS, vyhrávala i komunální volby v Kladně a město začalo získávat moderní střih.

Už v té době se v místní buňce demokratů tu a tam objevila latentní nákaza vnitřního umírání. ODS měla dostatečný imunitní systém, aby totální zavirování odvrátila. Ve městě se někdy objevily vržené exkrementy, ale vcelku kvetlo dál. Proč píšu o sebedestrukci? Můžu si vždy hlavu ukroutil nad akcelerací problémů, které si radniční buňka sama vyrobí. Oni přijdou, zdá se teď už v pravidelných intervalech, s nějakým fujtajbl nápadem a scénář následujícího děje je jak přes kopírák.
Nejdříve se nějakou, řekněme chujovinu, pokusí v tichosti implementovat. Bezprostředně přichází rozčarovací fáze hledání viníka, který plán vynesl. Následuje fáze vysvětlovací o nepochopení záměru. Ta většinou nefunguje, protože místní nejsou blbci nebo devótní poddaní. Přichází fáze zapírací a ohýbací. Destruktivní samosprávní scéna se nezakončuje zpěvem hymny, ale nastává krajní nouzové řešení. (Ne)mocní vystrkají z úkrytu tajnou zbraň a z hlavně vystřelí do katastru vždy několik samonaváděcích fekálních střel s krátkou dráhou letu. Všechny fáze začne provázet děsivé zjištění, že město v celostátních a veřejnoprávních médiích neinzeruje, protože je to finančně náročné. Pak jde opona dolů, autoři se odeberou do místnosti s pískovištěm a na povel do něho strčí hlavy.
Mám mezi straníky několik přátel a lidí, kterých si vážím, proto se dopustím závěrem vyjímečně „knížecí rady.“ Když někdo do rána zapomene, kam večer položil hrábě, ještě neznamená, že po ráně do palice bude používat jako náhradní vercajk srp a kladivo.

Jiří Hokův