Za mých mladých let, tedy nedávno, jsme nespoutané košaté výřečníky škatulkovali například jako dortové třešničkáře. Tedy ty, co nám na závěr verbální exhibice chtěli sdělit něco extra. Pamatuji se i na dlužnododalisty, kteří ve finále dokazovali předem vyřčené.
Mě však bavili notabénisti. To je takové to prima ztučnění textu v mluvené řeči. Všimni si, posluchači a dobře si zapamatuj! Nesmím zapomenout jenomáky. Ty máme v oblibě dodneška všichni ostatní. Vybavují se mi z čekárny u obvoďáka. Sedíte mlčky se svou chorobou a čekáte, až na vás přijde řada. Do toho se dveře netrhnou a rovnou cestou na vchod do ordinace útočí v pravidelných intervalech zpocené figury, co vám na oplátku za nechápající pohled na předbíhajícího poskytnou rychlou informaci, že jdou jenom… Tak to bychom měli jenomáky.
Nejfrekventovanější a poměrně sofistikovanou moderní skupinou jsou jakobýni s tvrdym. Nadlehčeně virtualizují v pravidelných periodách vše, co řeknou. Jakoby, jako by, jako…. Je to k ničemu, ale jejich hojně relativizovaná řeč mnohdy pěkně nabobtná. Zábavnější podskupinu tvoří ti jakobýni, kteří při vyřčení onoho slovního plevelu významně pozvednou své paže s dlaněmi do výšky hlavy a dvakrát na nás rychle zamávají současně pravým i levým prostředníčkem a ukazováčkem. To jsou roztomilé neverbální uvozovky horní.
Dlužno dodat, že každý komunikujeme nějak. Nota bene každý někam patříme. Jenom jsem chtěl upozornit na slovní plevel a jako třešničku na dortu jsem si nechal jakobýny s tvrdym. Jakoby takovou malou jako úvahu.
Jiří Hokův
-
Fejeton Kuby Beznosky. Kdo sklidí úrodu?< Předchozí
-
Jirka na sobotu. Sebedestrukce jako program? To se mi asi jen něco zdálo!Další >
Počasí Kladno
