Bářiny "Liškoviny". Jarní únava

Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Jarní únava

Je to docela paradox. Venku je mnohem víc světla, teploty šplhají výš a výš a drtivá většina z nás má místo energie jen nový rekord v zívání. Je to vůbec normální?

Vstávám. Venku světlo, dvanáct stupňů, naspáno pěkných osm hodin. Člověk by řekl, že naprosto ideální start dne. Dokonce nevynechávám ani snídani, naopak se cpu téměř do bezvědomí a z bytu vycházím relativně čilá. Jenže! Sotva nasedám do dopravního prostředku a absolvuji téměř dvouhodinovou cestu, dostávám se do stavu, kdy bych si z kabelky nejradši vybalila nafukovací postel a rozložila si ji doprostřed tramvaje. Problém je, že nikdo nic takového ještě nevymyslel a tak mi nezbývá nic jiného, než silná vůle a káva bez mléka. Bohužel dost často nepomáhá ani to a tak se v poslední řadě posluchárny odevzdávám únavě a pokládám hlavu do dlaní. A když už se nějakým zázrakem stane, že dopoledne přežiji bez této krize, přijde doba oběda a veškerá energie, co mi zbyla, se vyčerpá na zpracování jídla. 

Ale čím to celé je? Jak je možné, že nás první paprsky spíše vysávají, než aby nás nabíjely? Celou zimu se těšíme, až se oteplí a přijde jaro a pak se místo probuzení ze zimního spánku přetočíme na bok a v klidu pochrupkáváme dál. To nás tak hrozně vyčerpává ta jedna hloupá hodina, o kterou musíme posunout hodinové ručičky? Nebo je to snad celou tou dřinou, která neodmyslitelně k jaru patří? Výměnou pneumatik, mytím oken, úklidem zahrady? 

Ať je to čím chce, věřím tomu, že stejně jako trávník, který se musí po zimě znovu zazelenat, musí i lidské tělo vykonat spoustu práce, aby dokázalo znovu fungovat. Protože teplé dny jsou delší, lidé tráví více času venku, chodí později spát, protahují po zimě své svaly, nastavují Slunci tváře. A to všechno něco stojí. A než si na to naše milá schránka zvykne, nějaký ten týden to zabere.

Chce to jen čas, pár dní trpělivosti. Žádná únava totiž není věčná. A i kdyby byla, je to přeci jen jarní únava. A jaro musí, stejně jako každé roční období, jednoho krásného slunečního dne skončit. Abychom pak mohli s obrovskou dávkou energie skočit do horkého léta.