Lotos patří v Kladně k nejstarším vietnamským restauracím. Jeho současní provozovatelé, Hanka se svým manželem, čekají na omezené otevření restaurací jak na smilování.

Od rána do večera stojíte ve dveřích u stolečku a vydáváte krabičky s jídlem. Manžel je v restauraci a vaří. Kolik porcí denně prodáte?
O třetinu méně oproti normálu, kdy běžně prodáme až sto padesát jídel.

Změnila se krabičkami chuť zákazníka, objednává si některé pokrmy více než jiné?
Nabízíme dvě stě kombinací jídel, těžko říct, že by něco převládalo. Dost si také kombinují chutě. Je dobré, že nás neopouštějí zákazníci, kteří k nám chodí dlouho.

Zvažujete, že jídlo zdražíte, až se vrátí doba k normálu?
O tom zatím neuvažujeme. Vidíme, že lidé začali šetřit, možná nebudou mít nějakou dobu práci, takže ceny zvedat nechceme, i když poslední dobou nakupujeme suroviny o padesát procent dražší než před pandemií.

Jak dlouho byste přežili, kdyby vláda ještě před prázdninami restaurace neotevřela?
Nevím, těžko říct. Dva tři měsíce? Na to neumím odpovědět. Nevím ani, kam s manželem půjdeme pracovat, když bychom byli nuceni restauraci zavřít. Práce všude prý ubývá. Nezbývá, než věřit, že zase bude líp.

Jan Murárik