V chůzi patří v dorosteneckém věku k absolutní české špičce. Kláru Hlaváčovou (17) můžete dnes vidět v rámci krajského poháru jednotlivců závodit na kladenském Sletišti.

Proč sis vybrala právě chůzi?
Dělá ji brácha a mě tahle disciplína vždycky zajímala. Zkusila jsem ji, zlepšovala jsem se, dělala si osobní rekordy, a když jsem šla závody, tak jsem sbírala body. Takže jsem se vlastně ve svých patnácti pro chůzi rozhodla definitivně (usmívá se).

Sportovala jsi do té doby závodně?
Závodila jsem sedm roků ve sportovní gymnastice a na základní škole jsem dva roky běhala tratě šest set až osm set metrů. Ale ty časy na závodění v atletickém klubu nebyly až tak dobré.

Z jakého sportu máš doma více medailí?
Už z atletiky. Zlatou a stříbrnou z mistrovství republiky.

Podle dosažených časů dokážeš jít kilometr pod pět minut. To je pro laika a běžného chodce nepředstavitelná rychlost. Je to rychlé i ve vašem odvětví?
Je (směje se). Čas pod pět minut je můj osobní rekord. Trošku jsem to při něm napálila…

Čím to, že ti jde spíše chůze než běh?
Možná je to tím, že v běhu nejsem schopná zrychlit, když je potřeba. Často běžím stejně rychle, jako když jdu…

Máš atletické cíle?
V minulých dnech jsem splnila limit na mistrovství Evropy, ale to je z letoška posunuté na příští rok, ale to budu juniorka, takže se ho nezúčastním. Zkusím se tedy ten rok dostat na evropský i světový šampionát juniorů.

Mimo sportovní svět vynikáš prý i ve hře na příčnou flétnu. V tomto oboru chceš udělat kariéru?
Ani ne. Na flétnu hraju, protože mě to baví. Je to pro mě dobrý relax. Kariéru bych ráda jednou udělala v medicíně.

V soukromí jsi už jeden veliký závod vyhrála. Porazila jsi ve svých jedenácti letech leukemii. Jak se cítíš?
Naštěstí jsem měla lehký průběh nemoci. Tělo si s tím dobře poradilo a hodně mi pomohla moje rodina. V ní mám velkou oporu. V současné době se cítím výborně.

Jan Murárik

Klára umí jít rychleji, než mnozí rekreanti běží