Už je to šest desetiletí, co hokejové Kladno vyhrálo první mistrovský titul. Vybojovali ho dorostenci Pracovních záloh neboli PZ. Základ tomuto úspěchu dal Vladimír Svoboda (87), žijící trenérská legenda Kladna. K významnému výročí poskytl Vašemu Kladnu exkluzivní rozhovor.

Co si z té doby dnes vybavíte?
Že jsme se do finálového turnaje v Brně, kde byly kromě nás ještě tři další týmy, probojovali přes několik soupeřů. Že jsme rok před tím taky hráli ve finálové skupině, ale ještě jsme výkonnostně nestačili především na Bratislavu, za kterou hrál například Golonka. O rok později jsme uzráli a měli jsme hodně silný tým. Ještě teď si pamatuju většinu sestavy. Ono to zase tak těžké není, protože se tehdy hrálo jen na dvě pětky. Čtyři obránce a šest útočníků…

Vzpomenete si, v čem jste měli největší sílu?
Dobře jsme se na ledě pohybovali (směje se). 

Pézetku jste pomáhal založit na začátku padesátých let. V době, kdy už váš konkurent, dorost Poldovky, dávno fungoval. Ovšem první mistrovský titul jste získali vy. Jak je možné, že jste byli lepší než Poldi?
Sešla se dobrá parta nadějných hokejistů. Naše výhoda byla v tom, že jsme si vybírali hráče z kluků, kteří se přišli do Poldovky vyučit a nebyli přímo z Kladna. Vybrali jsme si ty nejšikovnější hokejisty. U nás dostali výstroj zdarma, jídlo zdarma a zadarmo i bydleli na internátu v GDM. Kladeňáků jsem měl v mužstvu poskrovnu. Nejznámější a později i nejslavnější z nich byl Franta Šebek, který získal i titul s áčkem. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jsem s pézetkou získal dva tituly a Franta mi dělal asistenta. Dodnes se spolu scházíme v Pivní pomoci, kam chodí třeba Zdeněk Hrabě nebo Áda Stach, děda Davida.

Sledujete Rytíře?
Na hokej nechodím. Fyzicky jsem na tom sice dobře, ale k chození na hokej mi chybí entuziasmus. Rytíře sleduji v médiích, debatujeme o nich s kamarády a musím přiznat, že mne velmi zklamali. Postrádal jsem u nich ten správný zápal, tu správnou bojovnost…

Jan Murárik

Mužstvo PZ