Poslední zápasy začíná na lavičce náhradníků. Jeho místo štítového záložníka totiž obsadil Jan Pechr, kterému se na tomto postu začalo dařit i střelecky. Tomáš Procházka (35), asistent trenéra a osobnost fotbalového SK, si z toho podle svých slov těžkou hlavu nedělá. Možná navíc pro něj trenér našel nové uplatnění. Včera totiž na hřišti Nymburku naskočil do utkání jako hrotový útočník.

Ve druhém poločase jste šel na hřiště s úkolem sbírat vysoké centry, což se vám dařilo a úkol jste splnil na jedničku…
(usmívá se) Nesplnil, protože z toho nakonec nic nebylo. Bohužel jsme se k ničemu nedostali. 

S vámi na hrotu bylo Kladno najednou nebezpečnější. Co chybělo k vyrovnání?
Trocha štěstí, abychom se k odraženým balonům dostávali ve více lidech a měli tak větší šanci vstřelit gól. 

Jak jste zápas vnímal nejdřív z lavičky a poté ze hřiště?
Do poločasu jsem viděl, že jsme lepším týmem. Jen je škoda, že jsme se po vyrovnání na začátku druhé půle sami dostali dolů penaltou, která rozhodla o naší porážce.

Jaký je podle vás rozdíl mezi v tabulce prvním Nymburkem a třetím Kladnem?
Rozdíl ve výkonnosti nevidím žádný. Oba týmy jsou vyrovnané. Rozdíl je jen v těch sedmi bodech, které nás od prvního místa dělí. Máme čtyři kola do konce podzimu a něco z toho rozdílu snad smažeme.

Třeba už v sobotu proti Meteoru?
Nám vyhovuje domácí velké hřiště. V Nymburce mají malé a na takových si moc nemůžeme dovolit předvést v plné míře náš fotbal. I když je každý soupeř v naší divizní skupině vyrovnaný, tak věřím, že využijeme právě našeho hřiště k dalšímu vítězství. 

Vyrovnal jste se s tím, že nenastupujete od začátku zápasů, protože je vaše místo obsazené?
S tímhle vůbec žádný problém nemám. Na každém tréninku se snažím makat a kluky spíš povzbuzovat, než abych ve svém věku dělal ukřivděného. 

Nechcete na hrotu útoku zůstat?
Já jsem rád za každou chvilku na hřišti a může to být kdekoli (směje se). 

Myslíte snad na konec kariéry?
Nemyslím na něj, protože ještě nekončím. 

Jan Murárik