Kladno hraje pro Báru

Jmenuje se Bára Koulová, je jí patnáct let a dva roky bojuje s následky „mrtvice“. V nerovném boji se k ní nyní připojují také kladenští volejbalisté. Dnešní utkání v kladenské sportovní hale (18.00 h.) se hraje pro Bářinu podporu i pro posílení charitativního konta. Před jeho zahájením jsme si popovídali s maminkou Báry, Veronikou Koulovou (obě na snímku).

Jak se zrodila spolupráce s kladenskými volejbalisty?
Díky kamarádům. Je to všechno velmi živé, spontánní. Minulý týden jsme s kamarády spustili stránky www.rukabara.cz, kde bychom se chtěli pokusit vybrat co nejvíce peněz na rehabilitační přístroj horních končetin pro dětskou Neurorehabilitační kliniku Axon v Praze. Hlavním důvodem je to, že už rok a půl "spravujeme" naší patnáctiletou dceru po mozkové příhodě. A co nás momentálně nejvíce trápí je její pravá ruka, kterou se nám nedaří pořádně rozhýbat a Bára ji odmítá používat. Každý se snaží pomoci, jak umí a může, a to nejen finančně, ale i radou, tvorbou stránek. Iniciativě se meze nekladou. A tak se nám ozval i náš dlouholetý kamarád Štěpán Trojan, hráč kladenského týmu, že by mohli udělat zápas pro Báru. Ta myšlenka je mi o to bližší, že jsem sama volejbal hrála.

Má či měla Bára nějaký oblíbený sport a říká jí něco volejbal na vysoké extraligové úrovni?
Bára se "nepomamila", a i když jsme se hodně snažili, tak žádnému sportu nepropadla, a to ani aktivně, ani pasivně. Zkusila gymnastiku, jízdu na koni, dobře plavala, ale nic jí úplně neuchvátilo. Občas se doma díváme na zápasy Kladna. My s manželem kvůli volejbalu a naše děti spíše na Štěpána Trojana, jelikož ho znají jako svého oddílového vedoucího z tábora. Štěpán je pro ně asi největší sportovní lákadlo. A to, že je v televizi, je pro ně důkaz, že Kladno je asi "fakt dobrý", protože maminka nikdy v televizi nebyla...

Nabídl vám někdy jiný sportovní klub podobnou pomoc jako volejbalisté?
Jak jsem říkala na začátku, naše snažení je velmi čerstvé, a jsme zatím rádi, že jsme cca po měsíci vůbec dotáhli webovky a oslovili naše známé a kamarády s prosbou o podporu. Nečekali jsme, že naše úsilí bude mít takovou odezvu, jsme z toho zaskočeni a upřímně dojati. Kromě zápasu volejbalistů máme přislíbeny ještě dva tři koncerty, které by pro nás zorganizovaly kamarádky ze sborů En Arché a Brusinky (sbor českých nadšenců z Bruselu) a významná česká mezzosopranistka Markéta Cukrová.... 

Pojede se Barča podívat na sobotní zápas či touží se setkat s kladenskými hráči osobně?
Barče je čerstvě 15 let. I kdyby byla úplně zdravá, myslím, že by bylo obtížné jí dostat do mužské šatny a vůbec před zaplněné tribuny, natož při jejím handicapu. Jednoduše se stydí. Po příhodě se navíc lidí, ale i svých kamarádů, straní o to více, že kromě fyzických následků má i vadu řeči, expresivní afázii. Ví, co chce říci, má to na jazyku, ale nemůže si vzpomenout, jak se slovo vysloví. A tak je odkázána na komunikační aktivitu svého okolí, na což není zvyklá. Vždy byla ona tím, kdo argumentoval, hádal se a řídil, kam se bude diskuse ubírat. Bára se zatím té pozornosti, kterou jsme kolem její osoby poslední týden vytvořili, spíše bojí. I když určitý drobný nárůst sebevědomí a polichocení také pozoruji. Na zápas se ale část rodiny určitě dostaví a Barču zkusíme přemluvit. O konečném složení výpravy se ale rozhodne, jak je u nás zvykem, tak hodinu před akcí….

Jak nejraději Barča tráví svůj čas?
Tady ani tak nejde o to, jak nejraději, jako o to, co zvládne. Ráda by jezdila na koních jako dřív, četla si knížky, běhala jako dřív, hrála na klávesy, plavala. Z fyzických aktivit zatím bohužel moc věcí nemůže, tak jezdí alespoň tři až čtyři hodiny denně na rotopedu a chodíme každý den na krátké procházky. Čtení ji také zatím bohužel nejde, protože s její vadou řeči je spojena i obtížná práce s textem. Takže sklouzává k těm "nejjednodušším bavičům" - tablet, filmy, poslech hudby, youtube. Když je lépe naladěná, tak ji baví společenské hry nebo nějaký muzikál.

Jaká je šance na zlepšení zdravotního stavu v současné chvíli?
Vzhledem k tomu, že se jedná o poškození mozku a stav po mrtvici, tak nikdo neví, jak daleko „zpátky“ se dostaneme, ani lékaři neříkají nic konkrétního. Je na nás, jak intenzivně budeme cvičit, jak kvalitní najdeme fyzioterapeuty, logopedy…  Neurorehabilitační klinika Axon nám momentálně připadá jako výborný partner a Báry mladý organismus je velkou výhodou. Její cesta k uzdravení se celkem dobře dá přirovnat k dlouhodobé přípravě sportovců. Je to o vůli, trpělivosti, nepolevování, překonávání bolesti, soustředění, motivaci a dobrém realizačním týmu. Což my jako rodina spolu se všemi kamarády okolo jsme.

Jan Murárik