Jednapadesátiletý Otakar Vejvoda (na fotu vpravo), mistr světa z Vídně z roku 1996, přichází do Sparty rozšířit trenérský tým před novou sezonou. Po odchodu Miloslava Hořavy doplnil stávajícího trenéra Pavla Grosse již dříve Antonín Stavjaňa.

Jak došlo k vaší spolupráci se Spartou?
Je to jen pár dní zpátky, kdy mi volal Pavel Gross. Pak už to šlo rychle. Já už se tou dobou dozvěděl, že nebudu pokračovat na Kladně u A-týmu, řešili jsme zde i možnost pokračování v roli šéftrenéra mládeže. Byl konec dubna, měl jsem pár nabídek ze Švédska, ale chtěl jsem teď zůstat v Čechách.

Proč vyhrála právě Sparta?
Upřímně? Neměl bych potřebu jít do jiného angažmá než dvou extraligových týmů. Na Kladno a právě do Sparty. Hrával za ní můj táta, já se na něj chodíval dívat do Sportovní haly. To bylo v dobách mého dospívání, v letech 1981 až 1986. Mám to tady od té doby rád. Dodnes si vzpomínám, jak jsem si tu jako malý zpíval po gólech písničku Tarzan Boy.

Tu hrajeme po gólech dodnes. Snad ji budete poslouchat co nejčastěji!
Doufám. Sparta je každopádně v tuto chvíli trochu protipólem Kladna, co se týká extraligových ambic.

Je to jeden z důvodů, proč do Sparty přicházíte?
Měl jsem kluky na Kladně moc rád. Ve Spartě je ale rétorika úplně jiná, to samé se dá říci o složení mužstva, předpokladech a vidění sezony. A samozřejmě je úplně jiný cíl. V tom je Sparta jiná než většina klubů.

Máte za sebou první meeting se svými kolegy Pavlem Grossem a Antonínem Stavjaňou, co bylo jeho podstatou?
Sešli jsme se okolo poledne a končili až po páté hodině. Pavel hodně mluvil o minulé sezoně. Rozebírali jsme samostatně každého hráče Sparty. O ničem jiném jsme se zatím pobavit nestihli. Ale příležitostí bude spousta.

Začínáte hned pracovat?
Já už začal dříve. (smích) Dívám se na všechny zápasy Sparty, studuju přesilovky, oslabení. Měl jsem ji nakoukanou už z Kladna, kde jsme museli soupeře také důkladně sledovat. Teď mám v plánu si projít zpětně minimálně půlku sezony.

Znali jste se s Pavlem Grossem?
Ano, věděli jsme o sobě. Ale upřímně jsme si naposledy telefonovali před třemi roky. V době, kdy se nehrál hokej, během pandemie.

Na Antonína Stavjaňu se vás ptát ani nemusíme, že?
Hráli jsme spolu na dvou šampionátech. Na jednom mistrovství jsme si zahráli dokonce v rámci jedné lajny, on hrál na beku s Frantou Kaberlem. Ale je to podobný případ jako s Pavlem Grossem. Já byl úplně vytržený z komunikace, spoustu let jsem byl ve Švédsku.

Máte už rozdělené role?
Máme za sebou jediný den, vše průběžně řešíme. Pavel pomáhá na mistrovství světa, ale zůstáváme i během něj v kontaktu. Už jsme to trochu naťukli, ale vše se začne rýsovat v nejbližších dnech a týdnech.

Přicházíte do týmu, který se nezříká vysokých ambicí. Je to pro vás oživení po dvou sezonách, kdy jste bojovali o přežití v baráži?
Já playoff miluju. Musíte být maximálně odolný, abyste došli nejdále. Stále máte co získat, posunout se dál, blíž úspěchu. Když to srovnám s baráží, tam můžete pouze něco ztratit. Upřímně, baráž je možná ještě psychicky náročnější.

Text a foto: HC Sparta Praha