Mnoho kladenských sportovců, v drtivé většině hokejistů, odešlo do Německa za lepšími podmínkami. V malém seriálu vám představujeme vybranou sedmičku. Posledním „kladenským Němcem“ je Lukáš Maršoun (32). Kdysi proháněl na kurtu třeba Nadala, nyní na západ od českých hranic pátým rokem trénuje ve Frankfurtu.

Uvažujete o získání německého pasu?
V žádném případě. Jsem rád, že si mě tam pro něco, co jsem v tenise udělal, váží, ale pořád je cítit, že nás tam moc nemusí. Já se neztotožním s německou mentalitou a oni podle mne zase s tou naší… Musel bych být čistokrevný bohatý Němec, aby mě bohatší tenisová klientela jako trenéra vzala mezi sebe. Jenom s německým pasem jako trenér víc nevydělám.

Jak tvrdý je tam život trenéra?
Žádná legrace to nejí. Nároky jsou hodně tvrdé. Na kurtech jste i přes deset hodin a kolikrát nemáte čas si ani odběhnout na toaletu. Na druhou stranu jim to funguje dobře. Když makáte, tak si vás váží a vy to pocítíte.

Je velký rozdíl v mentalitě českého tenisového klienta a německého?
Češi chodí častěji a mají větší vůli se zlepšovat. Za hodinu sice v Česku zaplatí méně než v Německu, ale tím, že na kurtu stráví více hodin, tak celkem vydají více peněz. 

Proč jste si vybral k životu tenisového trenéra Německo?
Hrával jsem tam ligu a naskytla se možnost vybudovat si vlastní akademii. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl, protože Německo zažívá tenisový boom. Například do našeho klubu přišlo sto padesát nových členů. 

Jan Murárik